DMD č. 5. pro 5. 4. 2022. Téma: Čtyři strofy katastrofy

Dnes ráno vstal, byl vcelku svěží...
My nejhorší jsme tušili!
Když poskakoval naší věží,
jen marně jsme ho prosili:
Neblbni, zas řekne NE.

Zuřil jako jelen v říji
"Nevěříte v sílu lásky?!"
Dál... už jsme se nesnažili
(uzavírali jsme sázky)
Neblbni, zas řekne NE

Fintil se pak děsně dlouho
(tvrdí, že hodinu pouhou)
Než odešel, jen jsme štkali
(prý jsme ho tím děsně štvali)
Neblbni, zas řekne NE

Došel bledý, vlas - toť křoví!
Nezdá se, že něco poví.
Místo brýlí má teď čolka (?!)
(Je to vážně správná holka!)
Je to tak - zas řekla NE.

*

Pro agresivitu protagonisty byl přednes ukončen.

"Tak nejdřív nechtěl, aby jela i maminka. Potom řekl, že mi nedovolí vzít s sebou ani Lindira! Víš, jaká bude bez muziky cestou nuda?!"
Elladan nahlas šeptal a kdo ví, zda chtěl nebo nechtěl být slyšen.
"Načež přejedeme první kopec a Erestor se okamžitě vytasí s úkoly!"
"To chtěla babička, abychom přijeli bez rodičů," broukl nevzrušeně Elrohir a uštípl z trávy první úlovek do cestovního herbáře. "A písničky zvládnem vymyslet sami. Hele:

"Byl jednou jeden Gondolin...
...a tomu spadla věž!"

Elladanovi zasvítily oči.

"Tam zradu, ani žádnou z vin
krvavých neskryješ!"

"No do háje," řekla jejich chůva.
Glorfindel přikývl. "Vskutku."

Začalo to tím, že si vzala tvrdou tužku. Špatná volba. Hodně stínů. Měkká čtvrtka. Když se něco pokusila vygumovat, zbyly tam rýhy a stíny. Tužku vyměnila.

Pak přemalovávala oblast kolem nosu asi tisíckrát. Ani měkčí tužka nepomohla.
Divila se, že papír ještě drží pohromadě. Čumák vypadal jako opotřebovaná houbička na nádobí. Další vada na kráse.

Potom zjistila, že si odměřila délku krku špatně. Z koně byla žirafa. Měla chuť polít to žírafinou. Ale ještě se nevzdala. Opět vytasila gumu.

To až napočtvrté, když se jí ten papír opravdu protrhl, jí prdly nervy. Žádná škoda, řekla si a papír vztekle zmuchlala.

Malá galerie byla přeplněna k prasknutí. Ti co přišli na poslední chvíli se mačkali v otevřených dveřích. Víno teklo proudem. Naplněné sklenice se posílaly od středu dál, aby se dostalo i na zadní řady.

Nicky Arthur recitoval ze své nové sbírky:

„...hovno." Končí první sloka za hlasitého aplausu.

„...zmrdi." Na konci druhé sloky je zřetelně slyšet až na ulici.

„...pinďoury!" Odrecitoval třetí sloku.

Na čtvrtou již nedošlo. Fízli rozháněli dav a za hlasitého bučení posluchačů odvedli autora pryč.

...

„Andy!" zvolá hlasitě Nicky a vzbudí Andrewa, který usnul v křesle. „Zabásli mě za obscénnost a kažení mládeže. Naštěstí mám vlivné kamarády."

"Já jsem vážně nemyslel nic...," omlouval se Barbarič a zároveň se vymotával z těžké kožené plachty.
"Nemyslel! To je to, co neděláte!" vztekal se Stein, který jen stěží nerozsekal výše zmíněné svým palašem.
Jaroš mlčel a snažil se na troskách světa vystavět novou civilizaci. Tedy najít všechny stanové tyče a srovnat plachtu.
Kapitán ještě chvíli zdatně konkuroval Etně v nejlepších letech a pak odešel z tábora.
"Já opravdu nechápu, jak jsem to mohl..."
"Udělal jste čtyři chyby," řekl Jaroš a názorně ukázal, jak správně se má takový veliký stan, do kterého se vejdou tři osoby plus zbraně a zásoby, postavit.

Vstoupivši do bytu Nora s pochybami přistoupila k poloprůhledným dveřím do přijímacího pokoje, z nějž poloslyšela těžko rozeznatelné pokusy o rytmus prokládané krajně zuřivými diskuzemi mluvčího s vlastní osobou. Vešla.
„Je to IL le mi PÁR es se... Ale ne, dvě s, to musí být dlouhé...“
„Našel tady nějakou prehistorickou poezii,“ osvětlila Noře Judita, když odtrhla zděšený zrak od páně otce. „Slabikuje tu už půl hodiny.“
„Už jsem skoro správně přečetl skoro všechny čtyři strofy!“ ohradil se, jako by byl obviněn z těžkého zločinu. „Nějak tomu ale nemůžu přijít na kloub. Nechceš to zkusit? Jsou to přece jen strofy sapfické...“

Druhá série, scénář, first draft.
Bojíme se otevřít twitter. Všichni řvou:
"Vraťte nám Luciuse!"
Máme pár nápadů, zpravidla šílených. A dochází rum.

Záchrana Luciuse, verze druhá. Tahle varianta zahrnuje především chapadla. Spoustu chapadel.
Rum došel. Začínají docházet pomeranče.

Verze třetí. Došlo kafe. Taika zkoumá tumblr a ďábelsky se chechtá. Naše publikum nám rozumí. Píšeme dál. Teď už jsou ve hře mořské panny... Panicové. Něco takovýho.
Nenávidím Luciuse a doufám, že ho něco sežere.

Scénář k první epizodě hotov. Nemáme kafe, rum, ani pomeranče. Taikův nápad mrknout se na nějaké ty fanfikce byl geniální. Fanoušci jsou totiž stejně jeblí jako my.

Tahle oslava byla katastrofa, pomyslela si Sif.
Zrovna byl u nich na návštěvě národ Elfů.
Fandral si chtěl, jako obvykle, odvést pár dívek do ložnice, čímž je značně rozhořčil, jelikož elfové drží přísný celibát.
Volstagg se přejedl a omylem pozvracel oblečení elfského prince, který šel zrovna kolem.
Hogun byl prostě Hogun, byl tak vážný, že si elfové mysleli, že se jim vysmívá.
Jinými slovy během jedné noci zesměšnili a poštvali proti sobě jeden národ, který jim kvůli tomu málem vyhlásil válku a kde byl jejich budoucí král? Kde byl Thor?
Usnul opilý pod stolem a přikryl se sukní elfské královny.

Marigolda z potíží zaklínač zachránil,
před osudem hrozným ho ubránil,
jednooký muž se strachy třes,
neb vrčel na něj Geralt bílý pes.

„Pes? Snad vlk, ne?“
„Kušuj, tvořím...“

Však jednooký promluvit nemínil,
o svém záměru se nešířil,
proč Geralta hledat chtěl,
to básník ni zaklínač nezvěděl.

Chlapík kovirský jak lasička byl,
uniknout oběma kumpánům snil,
spánek předstíral a za noci temné,
uprchl beze stop do zmrzlé země.

Zaklínač s bardem k záhadě neměli klíč,
když únosce básníkův ráno byl pryč,
jen kdosi že Geralta hledá,
víc nepoví chlapova tvář bledá.

„Marigolde, já sice nemám básnické střevo, ale tohle je katastrofa.“

Než spočítá hvězdičky,
ukousnu jí prstíčky.
Jedna hvězda, druhá, třetí,
Zelená smrt už k ní letí.

Jazyk a řeč zkoumá,
vlastních slov už nemá.
Přiletěla Avada,
to je teda záhada!

Prý se ráda rýpe v hlíně,
Teď v ní leží mrtvá, svině.
Kletbou to jde lehce,
dál už se mi nechce.

Fyzika je mocná věda,
je jí k hovnu, achich, běda.
Krev už teče po líci,
Sejmul jsem ji palicí.

Čtyři už vám stačí?
Nebo bude další... ?

Harry sroloval pergamen, který k němu do kanceláře přinesla nevystopovatelná sova* a zaskřípal zuby.
"Vypadá to, že máme co dělat s totálním magorem!"