Duolingo

Junior věděl, že ji nemá otravovat, když kreslí. Zpod té fialové patky uměla loupnout pohledem jako nikdo na světě. Jenomže pořád to byl Junior - spratek s nicotným pudem sebezáchovy. Úplně celý po tátovi.
"Jaký myslíš," zahuhlal ostýchavě, "že to tam je? Venku?"
Lili zafuněla, odfoukla z čela pár otravných pramenů a podala mu skicák.
Obrázek byl hlavně černý, plný stínů, ulice vyhlížela pochmurně, ale když jste se koukli blíž, mohli jste ho zachytit. Detail. Malou, zelenou skvrnku ve větvích stromu.
"Je tam zas! Ta sova!"
"Je všude. Divný, že jo?"
Možná uměla namalovat celý svět. Ale pořád jen ten jejich.

“Je to celý hra, chápeš? Mentální gymnastika jakože.”
Seděli spolu na zábradlí před školou - tahle součást Rozhraní nebyla uživatelům viditelná, takže si tu mohli dělat, co chtěli. Lili cucala lízátko. Fialové. Fialovou byla posedlá. Junior by se vsadil, že fialově i čůrá, ale nahlas jí to samozřejmě neřekl. Měl ji rád.
“Jako že tohle všechno není opravdový?”
Zachmuřená gothička se ušklíbla.
“Juniore, uvažuj. V kterým světě na tebe bude mluvit MEDVĚD?”
Seskočila na chodník, šoupla mu lízátko do pusy a usmála se. Skoro. Horečně přemýšlel.
O Falstaffovi. O ní. A taky o těch pavoucích, co se pořád schovávají pod sýrem.