Mladá modrá krev

Wille se nadechl a na dva údery srdce úplně ztuhnul. Tohle... tohle bylo poprvé. Ne poprvé se Simonem. Ne poprvé s klukem. Ale poprvé.
"Nemusíme, jestli..." začal Simon. Wille vydechl.
Spustil se příboj, divoký a prudký, jako ledovcová řeka náhle padající do moře, v uších slyšel vlnobití a pak zatoužil plynout a téct dál, do neznámých vod.
Zábrany padly, vrhl se na Simona hladově a chtivě, jako dravá voda drolící břehy. Vkročil na bílé místo na mapě a najednou neměl strach. Mapoval a zkoumal. Nové chutě, vůně i prožitky splynuly a neznámé se stalo známým, dokonale krásným.
Stali se jedním.

Wille asi deset vteřin zvažoval Nilsovu nabídku.
Kolik teplejch členů královských rodin znáš? Žádnýho, protože se o nich nemluví. Takže - víkend, chata, vířivka a borci na přefiknutí. Jakej typ ti dělá dobře?
Takový, co se jmenuje Simon. Jiný typ nemám. Všichni ostatní jsou jako ty akce, co tady budoucí elita národa pořádá skoro každý večer - laciný teplý pivo, co si ho dáš, když není zbytí, ale v puse ti po něm zůstane pachuť a zbytek noci si říkáš, proč sis ho vlastně strkal do pusy.
A pak je tu Simon. Svěží voda, do které se toužíte ponořit znovu a znovu.