Fullmetal Alchemist

Rozlehlé sídlo bylo tiché, ale ne nehlučné. Občas vrzla podlaha, zaznělo cvaknutí dveří, jindy zase sunutí nábytku, jako by se dům sám snažil z něčeho oklepat.

Zatímco její otec v pracovně už několik hodin zoufale listoval knihami a vlastními poznámkami, Nina bojovala s noční můrou. Bylo jí těžko. Jak by jí někdo za spodní žebra zachytil hák a tím ji táhl k zemi. Alexandra, který by jí jistě pomohl, nikde neviděla. Přesto cítila, že je blízko. Cítila jeho spocenou srst. Jeho mohutné bolavé tělo. Slyšela, jak někde u ní oddychuje. Viděla, jak z mokrého čumáku stoupá pára.

„Budeme si... hrát?“

„Oheň je dobrý sluha, ale zároveň zlý pán… a ohnivá alchymie není výjimkou. Při jejím ovládání musíš zůstat naprosto soustředěný, jinak můžeš ublížit i někomu, koho miluješ. V rukou zelenáče, je bez pořádného výcviku nebezpečná každá alchymie, ale oheň sám o sobě nosí život i zkázu. Chápeš to, Mustangu?“
„Ano, mistře Hawkeyei.“

„Svěřím Vám otcův výzkum, ale mám podmínku.“
„Jakou?“
„Až se naučíte ohnivou alchymii spalte části, které k ní vedou.“
„Ale… vaše záda… výzkum vašeho otce…“ zaskočila ho.
„Jakmile se poškodí část vzorce… nebudou žádní další ohnivý alchymisté… vezmu si ji s sebou do hrobu.“
„Dobrá. Udělám to.“
„Děkuji.“

Vítáme Vás u třetího dne každoroční soutěže Na Pěst, jediného souboje, kde je počet rukou vždy stejný, jako počet soutěžících. Ukončete, prosím, veškeré sázky.
Po včerejší překvapivé diskvalifikaci našeho šampiona pro nepovolené využití motorové pily nás dnes čekají tři zápasy. V prvním kole nás čeká Alchymista - nohu si výjimečně mohl ponechat - proti Královrahovi.
V druhém kole pak máme dámskou jízdu - Soví dáma proti Imperátorce. A žádné podvody, prosím. Ano, mluvím na jednu z Vás. Žádná kouzla, ano?
A třetí - muž z minulosti proti…
(Povzdech)
Mohly by se zástupci Předaleké Galaxie konečně dohodnout, kdo bude soutěžit? Otec, syn, a nebo klon?

Hluk z oslavy se nesl až do nemocničního křídla. Důvod lidského veselí byl zřejmý. Zahnali nepřítele, porazili vzbouřence v řadách vlastní armády. To si zasloužilo velký flám.
Neoslavovala pouze jedna dvojice. Závažnost jejich zranění jim nedovolila opustit nemocnici.
„Spíte, poručíku?“ Otázka Roye Mustanga byla tichá, nechtěl svou podřízenou budit.
„Ne, pane.“ Byla vzhůru, hlídala ho.
„Vyhráli jsme, ale ještě není po všem. Nebude, dokud se nezasadíme o obnovu Ishbalu. Zmařené životy z války nevrátíme, ale můžeme odčinit, co jsme spáchali. Napravím to, až se stanu Vůdcem.“ Zavřel slepé oči.
Poručík Hawkeye se usmála. Věděla, že to dokáže. Nezapochybovala, ani jedenkrát.

„Takže i po tom, co se stalo v Ishbalu, pokračujete touhle cestou?“
I po letech si pamatovala odpověď, kterou plukovníkovi dala. Nezaváhala, nesměla. Měla mu krýt záda.
„Jestli někdy sejdu z cesty, zastřelte mě. Máte na to právo.“
Cela, ve které ji drželi, byla na samotce.
Poručík Hawkeye zůstala osamocená se svými myšlenkami. Zastřelila svého nadřízeného, ale nečekal ji klidný zbytek života.
„Hrdinové z časů válek jsou v dobách míru jen vrahy.“
Byla rozhodnutá neuhnout, dojít až na konec cesty.
Ticho cely a hluk v její hlavě byly ohlušující.
Porazili homunculy, ale zaplatili za to.
Ji samotnou odsoudili k smrti.

Winry vyměnila šroubovák za páku a utáhla další šroub na Edově ruce.
,,Proč jsi za mnou nepřišel dřív?“
Pokrčil rameny. ,,Měl jsem strach, že mě praštíš.“
,,Víš, že to dělám jenom ze strachu o tebe.“
Ed nevypadal nějak utěšeně, a tak se Winry uklidnila, rozhodnutá, ho tentokrát nepřetáhnout po hlavě a pokračovala v práci.
,,Jak se ti to vlastně stalo?“
Ed se uchechtl. ,,Nooo … možná jsme s Alem trénovali a možná jsem při tom spadl do řeky a možná jsem se praštil o kámen.“
Winry škublo v oku.
,,Ale jenom možná?“ pípnul Ed.
Nakonec tu páku Winry přeci jen použila.

Vzali mi všechno. Pěšáka, věž, střelce i jezdce… dokonce i moji královnu. Plukovník Roy Mustang měl před sebou rozloženou šachovnici s figurkami. Otočil plochu černými k sobě, několik z nich vyskládal. Teď představovaly protivníky, homunculy.
Jednoho jsem upálil, tu Lust. Další zbývají, a to dokonce v nejvyšším vedení amestrijské armády. Sám Vůdce, King Bradley. Připravili mně o podřízené, každého převeleli jinam, co nejdál. Myslí si, že jsem sražený na kolenou, ale pletou se. Tahle partie nemá vítěze, sáhl po bílé královně.
Není konec, ještě jsem nedostal šach mat, vytáhl ukryté telefonní číslo. Byl čas požádat o pomoc na Východním velitelství.

Chamtivost chtěl peníze, ženy, slávu… Bylo toho hodně, co chtěl, ale nikdy toho nebylo dost.
Proto dal sbohem brlohu, odkud s Chtíčem, Leností, Závisí a Obžerstvím vzešli, a vypadl do světa.
Jenže drahý stvořitel se činil a poslal za ním své psy.
Jednookého prašivce, který kousal jako blázen. Připravil ho o ruce, jenže Chamtivost se uměl sakra rychle obnovovat.
Teď se do boje ale zapletli i jeho nohsledi – Roa, Dolcetto a líbezná Martel. Ten parchant je zabije.
Byli jeho majetek.
Jeho lidi.
Nechal si znovu dorůst drápy.

„Soucit, náklonnost…“ pronesl filozoficky Závist, když Chamtivost rozložili na základní matérii. „Neodpustitelný hřích.“