Cestopisy

Cesta je zasněžená. Je to zacházka, zimní les má však své kouzlo, a navíc ta necelá míle tam a zpátky se nepočítá, když jde o návštěvu starého přítele.
Přesně tak se cítím, když dojdu ke Stříbrnému prameni. Sejdu z pěšiny, přejdu po kamenech přes potok a nahlédnu do vody pod stříškou.
Malé vývěry v písku, voda, která proniká skalami do podzemí a tady se znovu vynořuje, vyvolávají dojem, že Skalní potok vydechuje.
Sleduju ho k vřesovišti, které se zelená i uprostřed ledna.
Nakonec se spolu projdeme až na konec Vlčí rokle.
Zacházka se protáhne na hodinu, ale mám skvělého společníka.

Kemp má dokonce sušárnu. Nevěřím svému štěstí. Moje zkřehlé prsty na nohou taky ne, ale už nevypadají jako leklé mřenky.
Přestalo mrholit, a dokonce i nízký oblak, který k poledni zastíral skály, se rozhodl s těžkým břichem odvléct jinam.
Kolem poletují ptáci. Nechávají se unášet proudem k vysoké hoře. S otevřenými ústy a úzkými štěrbinami očí vypadá jako obr. Jeho vous padá až do údolí.
Zezadu se do mě opře prudký vítr. Unáší ptáky obrovi přímo od úst.
Než se stihnu přesvědčit, že z nich opět vylétají, hlavu obra zahalí mrak.
Na noc přikurtuju stan co nejpevněji. A sebe taky.

Absolutní nedostatek času nás donutil jediné přístavní město itineráře redukovat na promenádu, zmrzlinu a pláž. Historie je zapomenuta, kupředu hleď! Pláž byla přes teplé počasí brzkého podzimu prakticky prázdná, bez zázemí či stánků, ale čistá, písčitá, a moře bylo teplé. Opuštěné budovy rekreačních areálů z dob, na které se chce zapomenout, střídaly na obzoru počátky nové výstavby. Oprýskané zdi brutální šedi vedle renovací. Nový váhavý pokus o znovunastolení dávné slávy, nejistý, jako osud chátrající secesní budovy kasína.
Constanta mě zvláštně zaujala a byla zařazena do seznamu "Příště Prozkoumat Podrobněji". Plán, který se po pěti letech také jeví jako dost nejistý.