42. Milý Watsone
Konečně se dostáváme k úternímu večeru, navazujeme zase prakticky bez časové mezery.
- Číst dál
- 3 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Drupal-web.cz - tvorba a migrace webů v Drupalu. Katecheze. Kniha jízd. Sborová kancelář. Místa reformace.
Konečně se dostáváme k úternímu večeru, navazujeme zase prakticky bez časové mezery.
Zase navazujeme zcela těsně - poslední dílek Maruščina vypravování.
Zase hned navazujeme. Maruška stále vypráví o Vaňáskových za války.
Dneska moc spokojená nejsem – tentokrát to bylo víc přepisování než psaní. Asi nebyl úplně dobrej nápad mít jednu rodinu, kde je Václav v každé generaci. Furt mám dojem, že se mi slívají dohromady.
Jinak navazujeme zase těsně na minulou kapitolu, Lojza s Frantou probrali s Maruškou pozadí její rodiny a teď se postupně přesouvají na další podrobnosti historie Vaňáskovic klanu.
Pokus o splnění sedmého překvapení s pověstmi. Moc spokojená s tím nejsem, je to trochu šroubované, ale nejsem si jistá, že pověst o partyzánech stihnu včas.
Navazujeme opět úplně těsně – jsme stále u Marušky, kapitán Matějásek oba Vaňásci synové už odjeli, zbývá nám tu Lojza.
Těsně navazujeme na předchozí, pořád jsme u Marušky s Joskovejma synama a policajtama.
Edit: ještě dopíšu varování. Lojza má slovník trochu drsnější, ale ještě plusmínus ucházející. Richard už ho má na varování jednoznačně...
Navazujeme zase na předchozí. Lojza a kapitán Matějásek jsou s bratry Richardem a Josefem ve Lhotě řešit něco kolem baráku jejich otce.
Sice už je to stran překvapení pozdě, ale sem by se mi z klišé témat hodilo Nečekané dědictví.
Jak tak probírám ty klišé, tak si říkám, jestli trochu nemám ty ženský postavy (Růžu i Marušku) trochu jako Mary Sue. Doufám, že ne (Růža by měla bejt trochu trdlo a Maruška trochu melancholicky depresivní člověk semletej životem), ale nevim. Oproti těm chlapům jim nadržuju hodně :)
Navazujeme úplně bez mezery na předchozí, policajti s Joskovejma synama se sjíždí do Lhoty a houfují se u Marušky.
Spát jsme šli s Frantou, ale vstávat budeme s Maruškou.
Tentokrát se mi to do žádného z uvedených klišé nevejde – ale myslím, že něco typu: Paní, přišlo vám psaní, je vlastně (v době bez internetu) taky docela dobře klišoidní prototyp…
Časově je pořád pondělí, pozdní večer.
Ty klišé se mi moc líbí :) Tentokrát se mi z nich zrovna se hodí do krámu nespavost.