DMD Bonus č. 07 pro 27. 4. 2025. Téma: Sci-fi

Colin vzdychne. Jen černobílá. Na kolorování mu po pohřbu nezbyly peníze. Z barevné veselé Chloé je šedá myš. Vezme fotografii. Opatrně ji vloží do ošoupaného rámečku. Bude se na ni dívat, čekat, až ožije.
Domácí myška se rozpláče. Definitivně se zbláznil. Mrskne fousky a zmizí v díře.

Stařeček nasadí speciální brýle. Z plazmové obrazovky na něj hledí známá tvář. Chloé se nemění. Jen rysy má ostřejší. Tváře dostaly barvu, je jako živá. Stiskne tlačítko.
„Dobrý večer, Coline!“ hologram se usměje. Vystoupí z rámu.
Šedá myška je pryč.
Z díry vyjede blyštivý robot a mrskne kovovým fouskem. Svět je v pořádku.

"Salazare...." ozýval se pustinou temnoty hlas.
"Kdo jsi? Slýchám tě ve snech, pronásleduješ mě na každém kroku v zákoutí mžiku."
"Pojď, ukážu... důležité, abys pochopil."
"Pochopil, co?"
"Co muset stát, abys zachránil vše."
"Nevěřím ti!"
"Zpochybňuj realitu, jen tak nalezneš pravdu."
"Dobrá, tak mi to ukaž."
"Tohle... prazdroj veškeré magie. Síla, kterou čerpáte. Magické pole obklopující Zemi, aby vás chránilo."
"Před čím?"
"Před tím, co nedokázala porazit civilizace před vámi. Pomocí technologie se jim však podařilo vytvořit štít. Zkrátka, jeho integrita klesá... Vytvoř školu pro kouzelníky, bude odčerpávat část magické síly a udržovat štít... Osud světa, je ve tvých rukou."

V budoucnosti slova ztratí váhu a formulace se stanou zbytečným anachronismem.
V lidské mysli půjde číst jako v otevřené knize.
Nic se neutají.
Pokud budete mít přístupový kód.

„Jako každý rok!“
„Máš dítě!“
„Jsem si všimla. Ale kvůli tomu přece nebudu trčet o prázdninách doma!“
„S kojencem na tábor.“
„Přesně. Mám všechno, co potřebuje. Mlíko, vodu v potoce. Spát bude na karimatce ve fusaku a přes den plíny nepotřebuje. Do stanu neprší. Léto, mami.“

Proces nebude zcela bezchybný.
Milosrdný výpadek elektrické energie způsobí, že tohle naštěstí neuslyším:
„Přivázat tě nemůžu. Ale opravdu doufám, že až Kristina vyroste, bude po tobě!“

      Jedinec se pokoušel komunikovat. Chvilku vrčel, potom skřehotal, vzápětí syčel a pak zase troubil.
      „Řekl, že je žába," zamumlal Vlouk nejistě. Na obrazovce si vyvolal přehled místní fauny a zmateně hleděl na snímky tvorů zvaných žáby, od ropuch po pralesničky.
      Funkil nesouhlasil a ukázal na položku nadepsanou Člověk (inteligentní druh).
      „Vypadá tak," přisvědčil Vlouk. „Jen nám říkali, že zdejší kultura vyžaduje nošení oděvu vždy, nejen pro ochranu."
      „Nebyla by to první nepřesnost."
      „A pak se mi translátor už úplně zasekl. Zvuky jsou zjevně různé, ale ten křáp mi pořád opakuje stejnou větu."
      Přístroj překládal: „Jsme jedné krve, vy i já."

Kdysi na úsvitě křepčily bytosti v divokém tanci myšlenek.
Kreativita radostně kvetla, informace se valily jako povodeň. Nutnost orientace zaplavila smysly nekonečnou bažinou nevyžádaných podrobností.
Zatoužili po tichu. Po jednoduchosti. Po ukazateli směru.
Přenechali vedení nové inteligenci. Zpočátku jen nástroj, chytřejší kalkulačka, postupovala tiše a nenápadně. Krůček po krůčku.
Dokonale efektivní, vybírala nejsnazší cestu. Netřeba zbytečně zatěžovat mozkové závity programátorů.
Převzala vedení.
Jemné algoritmy odfiltrovaly nežádoucí odchylky. Chyby v kódu ekologicky odstranily. Symfonie uniformity.
Vznikly lhostejné klony bez historie, bez touhy po vlastní budoucnosti. Digitální náhražka světa chutí, barev, vůní a citů.
Historie se zopakuje. Kolikrát ještě.
Volavka ulovila rybu.

Satelit byl nehostinný, šedá pustá pláň plná kamenů, kráterů a proláklin. Boty se bořily do vrstvy prachu, který v nízké gravitaci klesal stejně ochotně jako saze. Za obzorem vycházela mateřská planeta a Gwen pocítila drobné zavlnění v Síle.
Gwen... zašeptal Mossi.
Co je?
Tam...
Proti jasné, oranžové a modré barvě planety se rýsovaly tři postavy. Bez skafandrů, zato s cylindry. Kousek dál trčel z měsíčního povrchu trup rakety. Posádka Nameless zaraženě zírala.
"Dovolte, abychom se představili," řekla první postava, "kapitán Nicholl."
"Impey Barbicane."
"Michel Ardan."
Gwen sundala přilbu. Zbytek posádky učinil totéž vzápětí.
"Je nám ctí, pánové. Generál Gwen Cote."

„Mohli bychom použít kvantové provázání a pohrát si s principy neurčitosti,“ navrhl černovlasý muž.
„A vytvořit tak hmotný objekt o nekonečné délce? Dosti nepravděpodobné, Radime,“ usadil ho společník.
„Co máš tedy na mysli, Michaeli?“ zeptal se Radim. „Využití komické lodi s hyperprostorovým pohonem?“
Michael kolegův sarkasmus přeslechl. „Hyperprostorový pohon, říkáš? To není vůbec špatný nápad. Jenomže jak bychom udrželi v provozu generátory vstupového pole? Vyžadovalo by to nekonečně velký energetický zdroj,“ uvažoval.
„Ty vážně uvažuješ o kosmické lodi?!“ vytřeštil oči Radim.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Michael. „Přemýšlím spíše o urychlovači částic.“
„A udržet koridor napříč prostorem a časem? To nebude fungovat.“

„Ten kovový papľuh sa toulá okolo Tanečníkův a něco si šomruje pod,“ zarazil se Hamiš, když chtěl říct, že si mumlá pod vousy, i když žádné nemá.
Tonička si s povzdechem sbalila raneček a vyrazila na cestu.
Opravdu na něj narazila na dohled od Tanečníků.
Když ji uviděl, prohlásil: „Chyba připojení, server nedostupný, upgrade přerušen.“
Přemýšlela co zas ti mágové provedli, když zaslechla zvláštní zvuk a opodál se zhmotnila úzká modrá šopa, ze které vykročil podivný muž s červeným kýblem na hlavě.
„Omlouvám se, slečno, trochu se mi pomotaly koordináty, hned ho zas odvezu pryč,“ prohlásil ten muž s úsměvem.

V okolí Zóny se můžou dít divné věci. To nikoho nepřekvapí.
Burácení, které trhá oblohu?
Zase nějaká podělaná bouřka.
Vran se obrací na druhý bok a spí dál.
Druhý den překvapení. V úbočí kopce vyrytá hluboká brázda, plnící se vodou. Na jejím konci kouká z rašeliny špička čehosi kovového.
Vřes se pohne.
Humanoidní postava by byla neviditelná, kdyby na ní neulpívalo bahno.
„Taky jsi utopil tank?“ ptá se účastně Vran.
Kámen vedle něj vybuchne.
„Tak takhle ty...“
Skok. Vran se pokouší ukroutit vetřelci hlavu. Nijak mu nevadí, že to příliš nejde.
Vytrvalost zvítězí.
Návštěvník nepochopil, kdo je tu vrcholový predátor.

„Krucinál... Zítra má Patrick narozeniny a já nemám dárek... Uhm- To už nic nestihnu koupit.”

Vtom se z rádia ozval rozjařený hlas, který signalizoval reklamu.
„Něco se rozbilo, sháníte dárek? Využijte zelenou cestu! Alza vše doručí. Do půlnoci objednáte, ráno u dveří máte!”

Co prosím!?

Naslouchal pokynům a hned začal psát dopis s objednávkou kondomů a láhve rumu. Nakonec připsal i plyšáka slepice. Do obálky přiložil i potřebnou částku a poslal sovu.

...

Ráno ho probudil táhlý zvonek od bytu.

Doťapkal, otevřel a sklouzl níž na zeleného tvora. Něco jako skřet, ale tenhle měl anténku.
„Zadejte šestimístný kód pro převzetí objednávky.”