DMD Bonus č. 07 pro 27. 4. 2025. Téma: Sci-fi

Šátek je nepříjemný. Stejně jako slepota. Kristina podvádí. Snaží se koukat úzkou škvírou. Zaslechne chřestění. Hřebíky v plechovce nepříjemně rachtají.
„Trifidi!“
„Utíkejte!“
Skupina holek se zavázanýma očima se dá do běhu. Ruce se rozpojují.
„Kristo, pozor! Strom!“
Rána. Série zelených záblesků. Černo.

Strhne si šátek a otevře oči do tmy. Nevidí louku ani stromy. Zmizelo všechno, i obrysy.
Zoufale šmátrá rukama. Uhodí se. Sedře si kůži. Nahmatá strom. Přitiskne se k popraskané kůře.
Něco se blíží. Cítí, jak se temnota hýbe. Tiše chřestí.
Nesmí se prozradit. Nemůže křičet. Kousne se do rtu. Po bradě jí stéká krev.
Slyší.
Jsou tady.

„Melfisi, neuvěříš, co se mi před chvílí stalo!“ vzkřikl zjevně excitovaný hrabě Porno.
„Našel jsem svitek, a po jeho přečtení jsem se octl v budoucnosti!
Viděl jsem ohromně vysoké domy, létající kočáry všude, ale hlavně, sám jsem držel v ruce předmět velikosti knihy, kterému lze poručit, a on ukáže ženy, muže - jakýchkoli tvarů, věku, v různých polohách, zcela nahé, a při čemkoli si lze vzpomenout. To běžné, různé libůstky i ty nejperverznější představy - vše ve zcela nevyčerpatelném množství!“
„Neslýchané!“ podivil se Melfis.
„A nejpodivnější - kdokoli si tento předmět může dopřát, nejen bohatí. Divím se, že tam někdo koná nějakou práci.“

A pak se probudí. Uvědomí si, že to byl jenom sen. To bude tím historickým románem, co četl před spaním. Není velitelem jízdní kompanie, ale space mariňáků. Místo arkebuz – co je to, sakra, vůbec za slovo? – mají blastery, místo zastaralých hadrů vysoce funkční skafandry s turbopohonem. Manželku nemá, natož mrtvou, protože je gay. Přátel má naopak dost, i když se jim, stejně jako ten ztroskotanec v jeho snu, moc nesvěřuje. Čeká je mise proti vesmírným pirátům. A pak dovolená na planetě Magdeburg.
Oddychne si. V takové době, o jaké se mu zdálo, by žít rozhodně nechtěl.
A pak se probudí.

Lada Durmanová seděla na zahrádce kavárny. Nespokojeně listovala zápisníkem. Sledovala objekt zájmu týden. Jednou během chvilky úplně změnil vizáž, přestože z něj necítila žádnou magii. Jindy ho zkusila přímo oslovit, deset minut zábavné konverzace o ničem. Druhý den ji minul, jako by ji neznal.
Moment, co to? Ta modrá budka na rohu před chvílí nestála.
Šla ji prozkoumat.
Chlápek otevřel se širokým úsměvem: „Už na vás čekám. Račte dál. Nelekejte se, uvnitř je větší.“
Lada pokrčila rameny. To je toho.
„Cestuje v čase,“ zatvářil se chlapík zklamaně.
„Aha.“ Už měla jasno.
Nechápavě zavrtěl hlavou.
První blondýna, na kterou neudělal dojem.

Čip na řízení letounů si implantovat nenechá, protože mu to přijde až moc pozérské a má radši starý dobrý ovládací panel, ale robotické oči bere okamžitě. Po všech těch operacích mu pár dalších problém nedělá a i když holkám pod trička nevidí, rentgenové vidění má něco do sebe. Jakékoliv vidění má něco do sebe. Jednu duhovku zvolí zelenou, druhou zářivě modrou a pak na ně balí spolužačky.
Přesto jsou chvíle, kdy radši nechá svět na chvíli zase zčernat.
Na pohřbu.
Na prvním výročí.
Když Hazel brečí a on neví, co říct.
Chvíle, kdy svět bez Augusta Waterse prostě nechce vidět.

“Ty matlo, proč u všech svatých rozebíráš toustovač?”
Petronel po Uriášovi střelil vzteklým pohledem a ani si nesundal ochranný štít, který kupodivu při práci s pájkou měl.
“Neber si svaté do pusy, ty kyblíku špíny! Vylepšuju si svůj laserový hypersonický samostříl, abych mohl lépe chránit nebeskou bránu. Kdyby náhodou.”
Uriáš se zasmál.
“Kdyby náhodou co? Myslíš, že se mimozemšťané pustí do vás? Všemohoucímu se tak říká z nějakého důvodu. Navíc,” zabodl andělovi prst do ramene, “jsme nesmrtelní. Bát by se měli spíš lidé.”
Petronel odhodil nářadí.
“Jen počkej, Uriáši, až po tobě vystřelím, to ještě uvidíš, jestli jsou čerti nesmrtelní!”

"... níííík!" ŽUCH!!!

Artur: "Málem jsem ztratil pantofli."

Pickard: "Date?!?"

Ford: "Vždycky ručník, pamatuj."

Dat: "Kapitáne!" zasalutuje "Něco jsme zachyti..." kroutí hlavou "Ne, něco nás stoplo!"

Artur: "A kde to sakra jsme?"

Na můstek dobíhá Riker s Dianou Troi.

Ford: "Ach, omluvte nás, kapitáne, já jsem Ford a..."

Náhle se všem na můstku objeví v ruce záhadná malá obálka. Udiveně se po sobě podívají a svorně vytáhnou tmavě modrou kartičku.
"POZVÁNKA na společné setkání u příležitosti 30. výročí založení klubu Subspace"

Artur: "Co to zase..."

Pickard: "Date, na obrazovku."

Na obrazovce se objeví kuchyně. Žena právě začala šlehat žloutky s cukrem.

“Myslíš, že existuje život nahoře na obloze?” zeptala se Straka, houpajíc nohama ve vzduchu a s obličejem vyvráceným vzhůru. V modrých očích se jí odrážely hvězdy.
“Nahoře? Myslíš jako draky?”
“Ne, to ne; myslím ještě výš. Tam co jsou hvězdičky.”
Thëo se zakřenil. “No jasně. Každá hvězdička je totiž vlastně takové další slunce a pod tím sluncem žijí Straky jako ty, akorát jsou šedivé a zelené a mají tykadla.”
“Hm. Další slunce, říkáš? To zní jako hloupost.”

O pár metrů vedle v křoví zašuměla vysílačka a šedozelená ruka stiskla červené tlačítko.
“Kapitáne, hlásím konec mise. Tady už o nás vědí.”

„K lesu zády, ke mně čelem!“

„K lesu vchod, k Ivanovi zády!“

Chaloupka na kuřích nožkách se točila dokolečka, když v tom ji obalil světelný paprsek. Celá chaloupka se za zoufalého hrabání nožkami zvedla do vzduchu a zmizela v oblacích. U lesa zůstal stát jen překvapený Ivan.

---

Kapitán vesmírné lodi mimozemšťanů oslovil vědeckého důstojníka:

„Na co nám bude pohyblivý dům?“

„Je v něm stvoření, které si podmanilo veškeré osoby na této planetě. Musíme zjistit jak, s tak skromnými prostředky…“

„Myslíš tu starou, ošklivou osobu vevnitř, nadanou jakousi nevysvětlitelnou mocí?“

„Ne, myslím toho černého…“ vědec nahlédl do slovníku pozemšťanů…

„Černého kocoura!“

Stmívalo se. Zámek uprostřed transylvánských lesů se pomalu probouzel. Ve sklepení se s teskným skřípotem otevřela rakev. Hrabě Drakula se opřel bledou kostnatou rukou o okraj a bezhlesně se v rakvi vztyčil.

Vzápětí málem spadl zpátky. Proti němu stál vysoký muž obklopený stráží v brněních se zvířecími hlavami. Muži se zablýskaly oči.

„Jaffa, kri!“

Stráže jako jeden muž namířili proti upírovi tyčové zbraně. Muž se zářícíma očima stiskl jakési zařízení na hřbetě ruky. Kolem rakve i celé skupiny se snesly zvláštní kruhy. Vzápětí byli všichni odteleportováni pryč.

Goa'uldi stále hledají nové hostitele. Otázkou je, jestli nemrtvý upír je ten pravý…