DMD Bonus č. 07 pro 27. 4. 2025. Téma: Sci-fi

Kapitán Ra’Xin spal v křesle v konferenčním salonku. Ze snu ho vytrhla nadporučík Ili-Ye.
„Pane, promiňte, ale poručík No’Tha se vrátila z průzkumu.“
„Ať podá hlášení.“
No’Tha vstoupila, zasalutovala a spustila:
„Pane, zvěsti o dryádách vyvráceny. Je to skupina droidů bez kvalitního stínění. Při větší expozici zdejší magnetosféry sluneční plasmou mají tendenci se ‚pomátnout‘. Kvůli složení místního satelitu se tak děje častěji kolem úplňku. Nadělali pořádnou paseku. Naštěstí jsem z jejich tance vyvázla bez úhony. Zde jsou podrobnosti.“ Podala mu datapad.
„Výborně. Takže záhada vyřešena; dobrá práce, poručíku. Můžete jít. A nadporučíku: nastavte kurz do soustavy Kozz-Loff. Vracíme se domů.“

Být Vyvoleným nikdy nebylo snadné. Když už si myslel, že je konečně hotovo, obrátil se mu zase život naruby. Mohl si za to sám, když si od Morphea vzal červenou kapsli? Bylo to ale správné rozhodnutí. I dnes by se rozhodl stejně.
Tak tu bojoval proti strojům. Stýskalo se mu po starém životě, starých kamarádech, staré lásce. Ale musel uznat, že Trinity je fajn. Hlas agenta ho vrátil do přítomnosti.
„Dnes Vás zničím, pane Pottere!“ zahřímal agent a vyprázdnil zásobník. Kulky se v letu zastavily.
„Arresto Momentum, neverbálně a ještě bezhůlkově,“ vysvětlil pyšně Neo - Harry. „Pošlu tě za Voldemortem. Expelliarmus!“

V Hošticích začalo nové období. Místo JZD přišla Společnost Automatizovaného Zemědělství. Mezi prvními prototipy se objevily například robotické krávy, kombajny s umělou inteligencí a samochodné dojírny, v neposlední řadě také robotičtí pracovníci.
Blažena podezřívavým pohledem sledovala mechanického skota,  jak bučí jeho ocelovými hlasivkami. "Pane doktore, šak voni nám to taj celý zbavili toho kouzla ruční práce. Co bue příště? Pošlou dom aj nás?" křičela na Šimona.
V hospodě se řešilo, jestli by měli robotickým pracovníkům taky dávat pivo.
Večer, když roboti začali samostatně sázet jahody do geometrických vzorů, věděli všichni jediné:
Hoštice už nikdy nebudou jako dřív.
Ani ty jahody.

"Řek Solón, Auguste," zavolal hlasatel.
"Ten Solón?" podivil se Vespasianus.
"Ne pane, ten už nežije."
"Aha."
Dovnitř vešli dva muži. Jeden byl Řek středního věku. Druhý byl oděný v bronzové zbroji, jež se oslnivě leskla po celém sále.
"Kdo je ten druhý?"
"Novodobý Talos, pane," odpověděl Řek, "stvořil jsem ho a chtěl bych ti jej věnovat."
Císař si postavu lépe prohlédl. Neměla zbroj, z bronzu byl povrch jejího těla, dokonalý jako stará socha."
"K čemu slouží?"
"Je to labor, pane, zastane každou práci, ale nejí ani nespí."
Vespasian přikývl, poděkoval a zavolal na dvacítku otroků, aby labora odnesli do skladu.

M bol trochu nesvoj. Situácia bola ... delikátna.
Tak za prvé, ten nový mesiac na oblohe bola skutočne mimozemská loď. Mimozemšťanov síce ešte nevideli, ale zo všetkých rozvediek dostávali podobné zprávy...

Elon Musk už dva dni nepoužil písmeno X.
Trump sa rozhodol premenovať USA na USAI = spojené štáty americko-indiánske. (aj keď existovali aj iné výklady).
Putin si založil účet na Facebooku.
A kráľ.. ich kráľ si dal čaj s citrónom...

Bolo to jasné, mimáci všetkých uniesli a mimikujú ich.
"Takže, 007, infiltrovať, zachrániť, a pre všetko na svete, vyhnite sa medzidruhovému kríženiu! Viete, čo stoja vaše alimenty iba na tejto planéte?!"

Okcitánština měla nakročena k titulu jazyka vzdělanců ještě před Velkým skokem. Těžko ale kdo mohl tušit, kam zájem o vzdělání a studium podnícený samou podstatou jeho vyznání dovede mladíka ze zapadlé vesničky ve vyprahlých horách nad Perpignanem.
Svět jako by sprintoval kupředu, když bylo náhle možné slovo přenášet vzduchem na nevídané vzdálenosti. V duchu poslání Dobrých lidí se šířilo do všech koutů laskavým srozumitelným jazykem a neslo myšlenky Velikých celého Středomoří.
Catorna se tiše usmála, než přejela prsty po spoji skafandru a znovu zkontrolovala výstupy na zápěstním displeji.
"Praotcové nemohli tušit, že jednoho dne skutečně vyšleme duše zpět ke hvězdám."

"Zatraceně, co to je za pitomce? Hází tu kouzla po lidech, jak se mu zlíbí. Prváci se ho bojej!"

"Uklidni se, Ronalde," zpražila kamaráda Hermiona. "Ty snad doopravdy pro oči nevidíš. Vytvořili ho v tom novém předmětu, v hexmechatronice. Je to nejnovější model. Kouzlí líp než ty," dodala vyzývavým tónem.

Hexmechačaroděj lehounce trhaným pohybem dopochodoval až k nim.

"Zdravím, Ronalde Weasley, studente čtvrtého ročníku."

"Nazdar."

"Podle posledních trendů máš poněkud, ehm, strašný účes."

"Co je ti, k čertu, po-"

"Calvorio! Mnohem lepší, přeji pěkný den," hexmechačaroděj se odporoučel.

Ron si s tragickým výrazem v obličeji přejel rukou po holé hlavě.

Když se probudil, obklopovalo ho nezvyklé ticho.

Vyšel před kostel a spatřil nebe, zbarvené do fialova.

Spěšným krokem se vydal do města. V obchodech nebyl nikdo.

Bloumal prázdnými ulicemi.

Za jedním rohem zahlédl nějaký pohyb. Nějaký šedozelený tvor.

Rychle doběhl k...malému mužíčkovi.

Vytáhl lahvičku se svěcenou vodou a pokropil ho.

„Pane Myersi, to na mě nezabere.“

Promnul si oči a slíbil, že nebude tolik pít.

Mužíček se dotkl dlouhým prstem jeho kolena. Toho, kterého v poslední době pobolívalo.

V té chvíli omdlel.

Procitl ve své posteli a za oknem švitořili ptáci. Vedle něj ležela ona.

Koleno už ho nebolelo.

Londýn byl zdánlivě stejný.
Svět se změnil.
Nitku po nitce rozplétal můj geniální přítel zločineckou síť, až do londýnského podzemí, až k hlavě hada.
Na malý okamžik nám bylo dáno uzřít ten strašlivý obraz. Tajemné přístroje, malé slídivé oči, viděly vše, zaznamenávaly vše. Děsivá mechanika ovládala Londýn, Anglii, svět. A v jejím středu Pán strojů – nelidský, chladný, cizí, nepřátelský. Z jakých pekel, z jakých vesmírů přišel? Nevíme.

Nic není jako dřív. Genialita mého přítele se rozpouští v kokainových rauších. Jeho neméně geniální bratr se ujídá k smrti. A já? Nejde ujít všudypřítomným očím strojů!

Lahve na příborníku mi přátelsky kynou.

„Nedívej se na město!“
Trup padnutého lietadla trčal zo zhorenej novej Masaryčky.
Všetci ale hľadeli na juh, za Rigráče, k Zlatej kapličke, k Andělu.
Nezastaviteľné monštrum sa hnalo mestom, posúvalo domy, rúcalo ich, vystrkovalo chápadlá. Revalo praskajúcimi múrmi, krivením kovu.
„Kaskáda padla.“
Oblohou sa prehnali svetlice.
Malú Stranu trhali vlny, keď si Florenc podmanilo jazero. Ruiny, autá, či topiacich nešlo rozlíšiť. Krik z plošiny sa preniesol nad mesto.
Magistrála i koľajnice odolávali, Prašná brána sa nenávratne zosunula. Letná predstavovala nepriateľský vlnolam, vracala trosky Prahe.
Pach kalu, bahna a bezmocnosť dosiahla až ku mne.
Rozbehol som sa. Panika vrcholila, zazneli výstrely.