DMD Bonus č. 07 pro 27. 4. 2025. Téma: Sci-fi

"O vědě diskutovat nemusíme," uvažoval Chrličan, "ale fikce? Včera fikce, dneska realita. Tvrdili, že nelze překonat rychlost zvuku, a přitom měli řešení v hlavni. Já vyfotil letící střelu, víte?"
"Víme, kmotře," pronesl Spavec. "Já spočítal neutrino a za čtvrt století ho opravdu ulovili."
"Také dílo Boží," kývl Kněz. "Existuje nekonečně mnoho světů, nekonečně mnoho sluncí a kolem nich krouží planety, další obydlené světy..."
"Exoplanet známe sedm tisíc, obyvatelných tak dvacet," pronesl Spisovatel. "Ha! Kontakt s mimozemšťany nemáme! Vlastně ani vesmírný výtah, který jsem předpověděl."
"Problémy s výtahem jsou jen technické," zívl Spavec. "Pojďme se podívat, jestli už je kolegové odstranili."

Je neděle ráno. Přesto zvoní pošta.
Pětice lidí ve stejném okamžiku vstává dost naštvaně z postele. Místo doručovatelky najdou opuštěný balíček.
V každém jednom je malý stroj času. Vypadá skoro jako chytré hodinky. Dodává se i s návodem.
Nastav datum a čas. Máš hodinu. Hodně štěstí.
Helena najde své dvacetileté já a přemluví ho, aby se nevdávala.
Radek se vrátí, aby se na krátký okamžik potkal s tátou. Zajdou na pivo.
Stanislav pomůže šestnáctiletému Standovi. Tentokrát se ubrání.
Aleně stačí pár let zpět. Dokáže říct Mojmírovi 'ne'.
Markéta vezme časostroj, prohlédne ho ze všech stran a vyhodí ho do elektroodpadu.

Na břehu Tiberiadského jezera se pomalu shromažďovaly davy. Římští setníci, hlavně ti služebně mladší, začínali být trochu nervózní. Co když těch podivných, sténajících pobudů ještě přibude?
"Neměli bychom je rozehnat, pane?" obrátil se voják Sextus na Gaia Decima.
"Hlad je rozežene, uvidíš," odpověděl moudře. Věděl, že místodržící nařídil zvednout ceny potravin na neúnosnou mez a široko daleko nebylo možné, aby si jediný z těch lidí koupil byť jen starou chlebovou kůrku.
Ale hlad nepřicházel.
Zato přicházeli další a další, až jich bylo na pět tisíc.
Copak mohli Římané vědět, že uprostřed davu stojí Ježíš, který má nejmodernější verzi replikátoru potravin?

Kde bylo, tam bylo, celé království spalo a snilo a ani se nehnulo. Tisíce let, protože se nenašel žádný chrabrý princ, který by se trním prodíral a tupým mečem si prosekával cestu.

Šípková Růženka už kypěla načerpanou energií stovky let, líčka měla zdravě růžovoučká a čekala na to, až ji nějaký švarný mládenec vysvobodí z věčného spánku.

Už to vypadalo, že se nikdy nedočká, ale tu se objevil zatoulaný příslušník rasy GammaT na svém nablýskaném vesmírném stroji M8. Zahlédl Růženku ve skleněné rakvi v bývalé zahradě, teleportoval se vehementně dolů, až křehké víko prasklo a… neznaje polibku, podal jí ruku.

„Já bych vám poradil, kdybyste chtěli,“ poskakoval brouk Pytlík. Nedočkavě se snažil zmáčknout barevná tlačítka. „Já jsem něco podobného viděl v kině!“
Konečně se dostal k jednomu červenému knoflíku. Ozvalo se temné zahučení, vesmírná loď se otřásla a jedno z drahých torpéd zmizelo kdesi v nenávratnu.
„Ale jejda, to jsem nechtěl, já myslel vlastně tohle,“ sápal se po velké tmavé páce, když vtom ho velitel lodi Barraccuda XT753 vztekle odstrčil od řídícího pultu a zařval: „To na té Zemi doopravdy nešel najít lepší vzorek inteligence než tohle?“
„Ještě jsme chytli tohohle,“ přikrčil se poručík Xsansa a postrčil dopředu mravence Troubelínka.

„Tohle je týrání a měli by to zakázat,“ mrmlal Ron, zatímco spolu s kamarády stoupal do astronomické věže na půlnoční vyučování.

„Stejně byste nespali, až u nás v ložnici slyším, jak hrajete Řachavého Petra,“ odbyla ho Hermiona a vešla do učebny.

---

Profesorka Sinistrová uvítala studenty a požádala je, aby se rozestoupili do kruhu kolem podivného portálu, který světélkoval uprostřed místnosti.

„Ticho, ticho, ať si neutrhneme ostudu!“ napomínala vykulenou mládež. Něco takového ještě nikdy neviděli.

„Dneska nás čeká něco skutečně úžasného. Podařilo se mi navázat kontakt s bytostmi z jiné planety!“

Z portálu vystoupil menší zelený dvounohý tvor s legračním tykadlem.

"Zahajuji 892. schůzi intergalaktické brigády Megarychlých pozitronů," zařval strašným hlasem plukovník Du-shin alias X21B02 a otočil se na svého pobočníka. "Modrá letko, podej hlášení."
Yar-kha se postavil do pozoru a vypjal hruď.
"Nepřátelská flotila nečestných a nesportovních plantážníků z planety Sti-nadhla zlikvidována, pane! Seržant Rovnoběžka lehce raněn, praporčík Hoyindra indisponován po konzumaci třešní a H2O! Major Redhat si rozsvítil políčko v Modrém životě za statečnost, když kapitánu Mazh-nakovi uloupil neutronového ježka v laserové kupoli!"
"Výborně, majore! Předstupte, uděluji vám Gagarinův titanový řád za..."
Plukovník ztichl. Okolním vesmírem se šířily známé vibrace. Nezaváhal ani milisekundu.
"Bratrstvo mňoukající protézy! Hrrr na ně!"

Mladý pár seděl v milostném objetí na zadním sedadle velkého auta. Krajinu zalévala noc, vzduchem se neslo šumění okolních keřů.

Dívka se náhle zarazila. „Johnny – neslyšel jsi něco?“

Mladík ze zaposlouchal. „Nic miláčku, to byl asi jenom jelen.“ Začal jí rozepínat blůzku.

Náhle se nad nimi vztyčil stín. Dívka se otočila – a zaječela, když spatřila obrovské hnusné monstrum, osázené chapadly, s jediným velkým okem a tlamou plnou ostrých zubů. Stále ječela, když monstrum uchopilo mládence a strčilo ho do své tlamy!
...

„To je ale pěkná blbost, co?“ prohodil kormidelník Swerv ke kalnamychidirotaniriánovi Jinnymu, který seděl v kině na vedlejším sedadle.

“Vy tři, slyšíte mě? Dnes se přes pláň bude vracet můj muž z bitvy. Chci, abyste mu tohle řekly.” Podala jim lístek.
“Ano, paní,” poslušně se uklonily.
“Bude vás považovat za čarodějnice, pověrčivý je dost,” potřásla hlavou.
“Paní, a co dále?” odvážila se jedna z nich zeptat.
“Jen co se stanu královnou, postupně převezmu vládu a zařídím, aby přiletěla loď,” usmála se. “S tím váhavým pitomcem to půjde snadno.”
Opět se uklonily.
“A pak začne postupná invaze,” zasnila se. Pak se vzpamatovala. “Hlavně se potom někam schovejte. Já, lady Macbeth, už zařídím vše následující. Hlavně aby šlo vše podle plánu.”

"STŮJ!"

Ten hlas přerušil všechny právě probíhající procesy. Ani se nepohnul.

Rabbi Löw zabořil hlavu do dlaní.

"Goleme, jdi na půdu synagogy a počkej tam."

Hliněný obr poslechl.

Když později se svými přáteli vešel na půdu synagogy, ležel tam, jako by spal. Rabbi se díval do hliněné tváře a přemýšlel o slovech, která Golem řekl, když ho tehdy našli v rozbahněném břehu Vltavy.

Jsem verbálně řízený robot s dálkovou korekcí. Mohu s vámi zůstat?

Zůstal a pomáhal, ale je nebezpečný. Musí ho...

***

V tu samou chvíli se na oběžné dráze velitel mezigalaktické expedice rozhodl stejně. Průzkumného robota na dálku deaktivoval.