Poezim 2025

Griffin jen zírá, pak však jde zpátky
k chaloupce nohaté, kde rostou hlávky.
Dřív však než svým mečem na jednu udeří,
ozve se z chaloupky skřípění dveří.

Králík se otřepe, řekne: "Ty mrcho,
skoro v tvém žaludku natáh jsem brko.
A ty, Griffine, pohni prdelí,
zajdi mi někam pro zelí."

V zahradu uzavřenou světu
šum klasů zavívá a píseň zpívá.
Pod sluncem teď v ohnivém květu,
blažený pot si člověk z čela smývá.

Zdaleka slyším dusných stodol vrata,
jako by skřípal zuby.
Ruka neviděného kata
o střechu opřená smrt čeká na své sluhy.

A přece mlčím, nevykřiknu tiše.
Tajemně svázána je s temným žencem žeň,
a netroufám si přikročit k ní v pýše
a ptát se, čí je poslední ten den.

Nad námi hlavy naklánějí bdíce
hodiny samot našich, slunečnice.

---

Karel Toman: Měsíce

I pocítíš tíhu na břichu
Není ti dvakrát do smíchu
Funíš a vlhnou ti skráně
Akutně potí se dlaně
Rytmus už kolísá, buch buch a nic
Killip snad zaslechne i chrůpky z plic
Tolik hruď a levá paže tě bolí

Možná to EKG je uchlácholí
Ylpio už ti teď nijak nepomůže
O STEMI i nonSTEMI tady jít může
Když až do nebe vystřelí troponiny
Ani moc nemysli na narozeniny
Radši ať vyhnou se ti Staphové zlatí
Drží nad tebou ruku všichni svatí
Ulev si, ještě že to pojišťovna platí

******

Lálala, co je to rytmus? No nic, chtěla jsem připsat pár vysvětlení, i když si je samozřejmě můžete přečíst na WikiSkriptech. Podle Killipa se hodnotí levostranné srdeční selhání při infarktu a používá se u toho poslech plic (a chrůpky jsou takový specifický zvu, který u toho slyšíte). Ylpio je kombinovaný lék na vysoký tlak. STEMI a nSTEMI jsou dva druhy infarktu, dělí se to podle projevu na EKG (taková ta křivka, co je v každém doktorském seriálu, u STEMI musí být zvednutí ST úseku - ST elevace, proto ST elevation myocardial infarction). Troponiny se uvolní do krve, když umře buňka srdečního svalu - když se tedy v krvi zvednou, znamená to, že se opravdu jedná o infarkt. Staphové zlatí jsou zlatí staphylokokové (tedy St. aureus) - častí původci nemocničních nákaz. A poslední verš je trošku pochvala na český zdravotnický systém, protože často myslím na ten americký, který je dost opakem. U nás je pořád hodně dobrá péče pro skoro všechny a toho bychom si měli vážit.

Někdy je těžké to tušit.
Na snímku v odstínech šedé
oči máš nevlídně hnědé
a stejně špinavou duši.
Jen modrý kabát ti sluší
i tváře nemocí bledé.
Co pohled však nedovede,
a není nejjednoduší,

odhalit podstatu doby,
Všechno, co nebylo snadné,
zhodnotit opravdu správně.

Kdy pravé hrdiny zdobí
a kdy je tráva, co vadne,
hrdinství před ústím hlavně?

Rýmy zvládám, počet slabik udržím, dokonce i s metrem dokážu občas hrdinně zabojovat, ale uveršovat alexandrín nebo pentametr - to už opravdu není moje liga.

Když se večer ukládáš ke spánku
Starý strom za oknem mává ti ve vánku
Z oblohy visí stříbřitý půlměsíc
Zahouká sova a potom už nic

Všechny hračky už taky šly spát
Zítra si budete společně hrát
Na polštář svítí stříbřitý půlměsíc
Více než stovky hořících svic

Pod víčky ať máš ten nejhezčí sen
Krásnější než první podzimní den
Hlídá tě stříbřitý půlměsíc
Už zavři očka a neboj se víc

**********

Mno, nevím, jestli jsem úplně chytila ten dětský vajb, jaký jsem chtěla, ale tak co už, přepisovat se mi to nechtělo. Kdyžtak to beru jako takový příklad té starší poezie (nebo obecně literatury) pro děti, co se tak tváří, ale když si to reálně přečtete, tak vlastně těžko říct.

Na cestu vyrazí hned naše čtveřice,
krajinou bloudí a diví se velice.
V létě tu sněží sníh po teplých vločkách,
stojí tu chaloupka na muřích nožkách.

Freneticky kmitá elektromagnetická vlna:
y směr šíření, vlnový vektor k
zaražen v rozhraní prostředí,
i elektrický vektor E ve směru osy z
kmitá ze vzduchu do vody
a hledá svou frekvenci f.

Láskyplně řeka ti do peří šeptá,
Emblém večera, jak by tě znala léta.
Dotek tvých křídel, ptáčku, svět rozjasní,
Něžný jak touha, co povstává z básní.
Árie ticha proplouvá světlo tvé krásy,
Černomodré stíny se mění v snové obrazce spásy.
Etherem barev pluješ jak sen,
Kéž každé svítání znovu tě přivede sem.

A já vím, že je skoro každá báseň o něm, ale je to způsob, jak se vyrovnat s tím, že ho chci zaškrtit skoro i za to, že hlasitě dejchá. #matkaroku

Existuje
Věčný
Okamžik

Zamkla se před světem
Křičela pro ztrátu bolesti
Litovala hebounkých známosti
A naslouchala tesknotě
Mlčenlivých
Ale tonula v beznaději
Lepkavé hořkosti
Až klesla ke dnu unavena
Snímáním nekonečna