Živantní směšiště jevota

Principál potěžkával složku s rukopisem zaručeně moderní hry. Špulil rty, jako když se ochutnává první doušek vína.
"Říkali jste kácení smyjí?"
"Zmijí," naježil se první autor.
"Klácení," uryl druhý autor.
"Hm. Zmijí klácení."
"Ne. Klácení zmijí!"
"Koho čeho, zmijí."
"Ano!" odsekli unisono oba autoři.
"A není to zoofilní porno."
"Ne!"
"Vím, prasárničky na plakátech táhnou, ale rozumějte, my nejsme takový typ souboru."
"Není to porno!"
"Nonsensové drama taky nehrajeme. Nonsens se hodí pro kamennou scénu."
"Není to nonsens!"
"Ani pantomimu neděláme."
"Není to --"
"Není to nic pro nás." Principál jim vrátil neotevřenou slohu.
Zrudli vzteky.
"Co proti nám sakra máte?!"

"Na tomhle že mám spát?" ohrnula nová posila souboru nosánek, až vykoukly její takřka zaječí zoubky. "Vždyť tu není slamník, jen žíně! Na palandu nechci, ještě bych spadla a zlomila si ruku! Že mám jít dolů? Dole je málo místa! Udeřím se do hlavy a budu mít bouli, a jak bych mohla s boulí na jeviště?" Přešla ke stolku se šminky, opovržlivě se jím probrala. "Tady není dočista nic, čím bych si takový modrák mohla zamaskovat! Tahle běloba je jedovatá! Ten pudr, fuj!"
"Nedělejte si starosti, slečno," konejšil ji satirik. "Nepotřebujete líčení. Strhnete davy svou přirozenou vizáží. Je jedinečně... hubatá."

Prospero: Ted bije hodina: ten okamžik
tě vybízí, bys otevřela sluch.
Poslechni, pozor dávej!
Satirik (stranou): Dej pozor především
na listy své, by nevzal ti je vichr,
ó vládče nad živly, ó mocný čaroději.
Ariel: Fů, fů, vichře, duj!
Do větru buďtež rozhozeny!
Prospero: Ach, listy! Ach, já nebohý!
Z čeho teď budu předčítati Bouři,
když vichr strašlivý mně vyrval Dílo z rukou,
když Dílo Mistra marně rozlétlo se
do větru?
Satirik: Kdo moudrý byl, ten osud nepokoušel,
ó Prospero, ctný kníže milánský,
a part svůj dávno zpaměti se naučil. Těm druhým
nezbývá, nežli spolu s tebou klnout:
Do větru!

Na cestách potkáte kde koho.
Někdy se dohodnete, že bude bezpečnější jet přes hory společně, a jindy zase koukáte co nejrychleji zmizet, protože všichni lapkové světa jsou snesitelnější než tohle.
Rozhodujete se hlavně podle jejich principála.
Ale tahleta kumpanie jako by měla hlavy dvě.
Principál - chlap jako hrom, opasek naditý, ovšem dobračisko pitomé až k neuvěření, zoufale zamilovaný do své okouzlující ženušky. Takový pomalý tažný vůl. Koule žádné, stěží savec. Zato jejich klaun - kohoutek vyparáděný, kapsa prázdná a řečí plný zobák, věčně se natřásal, hlavně před principálkou. Alfa souboru.
Odehráli jsme svoje a upalovali od nich, jako kdyby měli mor.

Zakladatelé Spolku se setkali v divadelní hospodě nad hořkým pivem a ještě hořčími sloupci kritiky. Svého výkonu.
Vzali tužku a papír.
Jeden člověk zná průměrně 150 lidí.
Objevili čtyři další amatérské divadelníky, dva poety, řádně zneuznané, tři začínající kritiky, jednoho slušnějšího mima, jednoho mladíka se zálibou v počítačové grafice a blíže neurčený počet dobročinných tetiček.
Sezvali ty ze seznamu, kteří aspoň drápkem patřili k fochu. Předestřeli svou ideu.
Výběrový soubor vybraných diváků se rozšířil.
Zjistili, že bude nejlepší realizovat se na malé scéně a ve vlastním časopise.
Vymysleli neselhávající systém správné propagace a harmonogram repríz.
Statisticky vzato byli velmi úspěšní.

Ta jedubaba s modravými vlasy
kučeravými jako dým
z věčné cigarety v dlouhé špičce,
povívá světem tam a zpátky,
kam jen ji vítr zavane
a křivá ústa nasají a řeknou:
"Poslouchej, ale tohle nejde."
"Co zas, principále?"
"Takhle nemůžeš psát o naší sponzorce."
"Píšu, co vidím, principále."
"Realita nikoho nezajímá."
"Rvete mi srdce, principále."
"Musíš to trochu nakadeřit, chápeš."
"Kde nic není..."
"Říkáš si umělec? Říkáš."
"Kumštýř, principále. Pouhý kumštýř."
"Nekušni a prostě to přepiš."
"Jak libo, principále. Jak jen libo."
Ten jedudědek s rezavými vlasy
namočenými v popelu
a jiskrou v oku zpola uhašenou,
papíry chrastí skoro jako kostmi...

Světla?
Svítí.
Propadlo?
Naolejované.
Provaz od opony?
Visí volně, mrtvola žádná.
(Zabručení.) Točna?
Tydle prkna točnu nemaj, rejžo.
Křáp jeden balíkovský v Balíkově!
Hele, rejžo, ansámbl to zvládne. Nachoděj se, ale daj to.
Sklíčko v oponě?
Moment, vyhrabávám. Sme ho dali do kufru, aby se nám nepobilo, žejo.
Kýble s barvou? Šaškovské šle?
To nejni moje parketa, rejžo. Ale kvůli vám... Nalitý a pružej.
Automatická klaka?
Hele, rejžo, vy fakt chcete automatickou klaku?!
Já? Šílíte? Kontrolujeme stav neznámého jeviště, chápete? Je ta potvora vyrvaná z drátů, rozbitá kladivem, roz...
No jo... (Třísk!) Spolehlivě na šrot, rejžo.
Dobrá. Opona a jedem!