Živantní směšiště jevota

"Haló! Povídám, dobrý den!"
Vesničan se nerudně otočil. "Co zas?"
"Můžeme si tu někde nabrat vodu?"
"To jste už dneska druhý. Na návsi je pumpa. Ale běda jak tam budete dělat taky takový divadlo jak tamti!"
Principál se satirikem na sebe nechápavě koukli.
Ale jakmile dohrkotali na náves, měli rázem jasno.
U pumpy stál vůz se dvěma žíznivými koňmi. Kolem pobíhali Marie Stella a Kouzelník ve vysokém klobouku a čím dál hněvivěji pokřikovali:
"Proč tam!"
"Stojí!"
"Tamta!"
"Pumpa!"
"Tamta pumpa!"
"Proč tam stojí!"
Tragéd přehodil otěže přes kozlík. Seskočil. Napumpoval vodu. Přelil ji do barelů. Pak zdvořile pozvedl buřinku: "Kikirikí."

Dnes nejedla, a nesmí zítra jíst,
dnes nespala, a nesmí zítra spát;
"To je blbá hra! Fuj! Krotit ženu!"
jak při tom jídle vytknu zase vady,
že není postel dobře ustlaná.
"No já bych tě hnala, nádhero!"
Tu shodím polštář, tu zas podušku,
pak shrnu pokrývku neb loktuši,
"Tak to si zkus a uděláš to jen jednou!"
a v zmatku takém přísahat jí budu,
že z jemné péče o ni vše to činím,
"Jestli ti to věří, tak je úplně pitomá!"
"Ženská zatracená, jak se mám naučit roli?
To by snad bylo lepší bejt mrtvej! Že já se vůbec ženil!"

„Jak to zítra odehrajeme, to teda nevím,“ zuřil principál. „To jsou teda nápady!“
„Ale prosím tě, vždyť je to takhle každý jaro, copak nepamatuješ?“ otočila se od kotlíku principálka.
„No ale letos ho to vzalo nějak brzo teda, myslel jsem, že ještě bude pár týdnů klid.“
„Letos je všechno nějak dřív, zima nijaká,“ přemýšlela principálka. „Stejně by mě zajímalo, kam se vždycky na těch pár dní vytratí…“
Na podhorské louce se trhaně pohybovala tmavá postava. „Sasanky! Modřence! Pampelišky! Včelky! Matko přírodo, miluju tě! Život je konečně opět krásný!“
Po týdnu se tragéd vrátil s klidem v duši a alergickou rýmou.

Z okna maringotky vyletěla papírová koule.
Zaklepal jsem na dveře. "Mášrechte? Kolego? Nechceš se na chvilku vykašlat na tvůrčí krizi? Víš, jdu z pomlázky, no, to ti vysvětlovat radši nebudu. Dáš si vajíčko?"
Z okna maringotky vyletěla další papírová koule.
"Hele, já našemu principálovi taky píšu. Jednou jel na jakousi konferenci a prý, všechno pochytám od satirika z nápovědní budky. Požíral si tam chlebíčky, s vajíčkem a kaviárem, a mě nechal sušit hubu. Ta nápověda..." Uchechtl jsem se.
"Bohové! Ticho! Už jsem to skoro měl..."
Pokrčil jsem rameny, nechal mu půlku výslužky na schůdcích a odpotácel se, jak jsem přišel.

V hledišti zela prázdná místa jako díry po zubech v chrupu devadesátileté stařenky.
Na tak malou návštěvnost nebyl soubor zvyklý. Principál po představení zavrčel a uklidil se stranou. Tragéd se zamkl v maringotce. Milovník utekl na procházku. Satirik, sedě u kasy vedle principálky, ožužlával konec brku a vůbec mu nebylo do smíchu.
"Cvoček," vyplivla konečně principálka, co ji pálilo na jazyku.
"Hm."
"Já to říkala."
"Hm."
"Nedávej mu na starost plakáty, říkala jsem. Je to pubertální flink. Nebude se s tím chtít patlat, polovinu někam zašantročí... Ale vy ne - prý musí dostat šanci! Jo. Schválně si projdi město!"
"Visí všude..."

"Počkej, na té hrazdě, jak jako létavici ve dvou? To že mě jako rozhoupeš a hodíš a já že se tam kdesi možná chytím volné hrazdy? V saltu? A co, že přitom sám visíš za kolena, to je normální, ale taky je snad normální, že tě tam na druhém konci někdo chytá, ne? Vůbec mě nezajímá, že nemáte dalšího artistu. No to mi ani neříkej, že jsem si měl přivést dvojku sám! A kladina? Na kladinu bez záchranné sítě? Zbláznil ses?"
Artista zanechal potenciální posilu souboru posilňovat se pivem. Naklonil se k principálovi.
"Toho sraba neber. To je o život."

Notář si odkašlal: "Dříve, než se rozhodnete přijmout dědictví po strýci, musím připomenout, že budete muset naplnit všechny body poslední vůle."
Principál ho kale neposlouchal. Plul na moři blažených představ.
...
"Koupíme si kamennou budovu!" snil tragéd.
"S pořádnými kladkostroji," usmíval se kulisák.
"S tělocvičnou!" zářil artista.
"Budu brát hodiny tance!" těšila se naivka.
"Pošleme děti do pořádných škol," domlouvaly se ženské.
Děti rokovaly, kolik za to dědictví může být lízátek.
...
Principál rozpačitě vyšel. V rukou držel ušmudlané chundelaté zvířátko.
"Pejsek. Býval strýce."
"Tati, toho zabaví Cvoček! Já chci vlastního!"
"To by nám milý strýce
musel odkázat více," zasmál se satirik.

Dneska mám casting, fotografování, rozhovor v rozhlase, generálku v divadle, večerní představení a sedánek s kolegy. Uf. Večer si dám sprchu a padnu do peřin. Ještě si musím rozmyslet, s kým. Producent po mně házel očkem, ale houby, to je ten typ, co je lepší ho nechat v nejistotě a jenom flirtovat. Kameraman by rád, ale je mi na nic. Ale počkat, otec milovníka v tomhle souboru je ředitel reklamní agentury. Tak co, otce nebo syna? Nebo snad oba?
Milovník... ano, kdysi se mi jeden líbil. Moc. Dala jsem mu na schody proutěný košík. Ať se stará. Já budu žít.

"Tak pánové (škyt) nezapomeňte, že ještě musíme vyměnit kulo. Kilo. Kolo. Nebo se zítra (škyt) nikam nejede."
"Si myslíš, že je to nějaká práce? Se nadzvedne vizejk a šup sem šup tam a je hotovo!
"Drž!"
"Jasnačka, šéfe!"
"Šišmarjá, no tak sem se podrbal!"
"Ty vole, jestli mám tu haksnu přeřaženou, tak tě zabluju. Zdrábuju. Zabiju!"
"Naděláš, kolo je dole. Héj, hoď sem to nový, ať to piští. Sviští."
"No vidíš, prej práce, cha. Maj eště to zelený pivo?"
...
"Kterej kůň včera měnil ty kola a nasadil tam zpátky to prasklý??? Tak tahle transakce se vám teda pánové moc nepovedla..."

"Večeře a nocleh?" škrábal se na hlavě hostinský. "Dobrá - za představení!"
Principál pokrčil rameny, šťouchl do satirika. Ten se vypotácel pozpátku na jeviště.
"Dámy a pánové. Jednou jsem se propadl s koněm do bažiny. A tak jsem se uchopil za vlasy a vytáhl nás. Vynadal jsem koni do líných potvor, protože měl křídla a mohl vyletět sám. Hnal jsem ho na Olymp. Koně si nechali a mne skopli dolů. Zapadl jsem do země a došel si pro motyku, abych se vykopal..."
Skončil za necelou hodinu.
"Víš, kolik klasiků jsi vykradl?" chechtal se v zákulisí principál.
"Od toho přece klasikové jsou!"