Upír z Feratu

"Šéf si obvykle vybírá Mercedes nebo Rols-Royce, ale dvakrát či třikrát do měsíce budete řídit starou firemní limuzínu."
Sešli po schodech do bývalých stájí. Ostatní auta parkovala na protější straně dvora v moderní garáži, ale šedesát let starý veterán odpočíval mezi historickými kočáry.
"Jde o asi hodinovou cestu na chatu v horách. Šéf sebou bude mít dámu, vrací se až druhý den, ale sám a v jiném autě."
Vrzly dveře stájí a za nimi se rýsovaly tvary překrásné limuzíny: matný černý lak, lesk chromu a krvavě rudá kůže.
Tmavě červená písmena skrývala jméno auta v hluboké černi laku: Ferat Mon-5ter.

Vrm vrm vrm. Vraúúú! Jedůůů! Šlápni na to, přitlač na pedál, neboj se toho! Jsem sporťák, jsem závodnička! Aerodynamika mi říká pane! Vžum! A ještě vžum! Palivo kolotá, palivo přímo sviští motorem, jen ještě trochu, ještě víc, šlápni na to, ať můžu zrychlit! Necháme všechno za zády.
Zdá se, že i tvůj život. Nějak mi bledneš, pouštíš volant... Noha ti padá z plynu, pomalu zastavuji, to jediné vždy pomalu, nechce se mi, nechce se mi tě pustit. Stojíme u krajnice. Pomalu chladnu. Ty taky.
Jestli ti to přijde jako příliš velká cena, neměl sis začínat s upírem z Alfy Romeo...