Moje články

Duše se plahočili pustinou. Vítr narážel do jejich těl a vybízel k tomu se alespoň na chvíli zastavit v hloučku a zkusit se zahřát. Thais však nespouštěla oči z obzoru. Jednoho dne tam dojde.

Ta slova říkala jen proto, že je od ní očekávali a vyžadovali. Krajem procházela smrt a pravdou se člověk nenapojí.

Neotočila se, když za sebou zaslechla zvuky biče. Hlouček byl rozpuštěn, hříšníci se rozutekli do všech stran. Bylo jedno, kterým směrem šli. Jen se nikdy nesměli zastavit.

Miluji tě. Jsi můj jediný. Čekala jsem jen na tebe.

Lhát je prý hřích. Thais v tom byla mistrem.

To léto slunce spálilo úrodu. Mladý obchodník prodává obilí za desetinásobek. Vesničanům se dají na pohled spočítat žebra.

Boccaccino di Chellino vyrůstal v hladu. Když se v patnácti odebral do Florencie, řekl si, že nikdy víc.

Jeho truhla přetéká zlatými floriny. Další a další nebožák přichází s prosbou o pomocnou ruku. Boccaccinova prázdná dlaň vyžaduje obchod.

Našel si krásnou ženu, která nikdy nestrádala. V jemných rukou měnila peníze v perly.

Vittorovi je osm, když mu ten muž dá kus chleba. V jeho domě už týden zpívá ticho.

Rána na zádech ho probudí ze vzpomínání. Jeden dobrý skutek tisíc špatných nespraví.

Snažil se dostat ven, ale nemohl. Důkazem mu byla nezlomená vůle a nesčetné množství šípů zabodnutých v jeho těle. Nekrvácely.

Vařil se, vody Pyriflegethónu jsou neúprosné. Řeka plyne, okolo Země a do hlubin Tartaru, ale on toto místo neopustí. Obklopen bolestí, kterou za života miloval a krutostí, které se dopouštěl.

Ve snech je zpátky na Skyru. Vlny bijí do útesů pod palácem. Thetis vystupuje z moře, krásná a chladná. Natahuje k němu ruku.

Drží duše svých nepřátel pevně v rukou. Jeho pomsta všem a všemu je věčná, ale občas mu hlavou proběhnou ta kdyby.

Otče, co jsme mohli udělat jinak?

Vybrala jsem si jinak.

Vybrala jsem si jinak a on se s tím nikdy nesmířil.

Viděl mě jen dvakrát, devítiletou a osmnáctiletou. Dítě a mladou ženu - v rozpuku jara a na začátku mé zimy, kdy okvětní lístky růží z mé koruny jeden po druhém opadávaly.

Řekla jsem ne a nyní jsem lapená v jeho iluzích.

Po smrti mne utváří už jen jeho pokřivené vzpomínky a představivost. Má tvář se musí usmívat a v hlavě jenom křičím. Chytám ho za ruku, nemám jinou možnost. Chytám ho za ruku a plním svůj úkol.

Kdo ví, který z nás v ráji nalezne vykoupení.