Moje články

Samotka nebyla zrovna nejpříjemnější. Ale Krista už zažila horší místa.
Od jejích myšlenek ji odtrhlo hlasité bouchnutí dveří. V nich stály dva důstojníci a vhodili dovnitř zmlácenou Ymir.
Krista k ní rychle přiběhla. Na tváři měla nespočet šrámů a po zbytku těla jednu modřinu za druhou.
„Co jsi to dělala?“
Ymir se ušklíbla. „Nemohla jsem je nechat tě urážet.“
„To neznamená že se necháš zmlátit kvůli mně.“
„Zlato, ty a já sem nepatříme. To moc dobře víš. Máme jen jedna druhou.“
Krista se nadechla aby protestovala, ale místo toho Ymir objala. „Ty a já proti celému světu.“
„S radostí lásko.“

Ještě před minutou seděli na břehu jezera a dívali se smrti do tváře. Tlaková vlna exploze se k nim řítila nezadržitelnou rychlostí… dokud najednou nezmizela.
Jezero, les, i elektrárna byli ta tam. Jediné co viděli okolo, bylo modré prázdno.

Franziska šťouchla do Magnuse aby přestal zírat a podíval se na ni.
Co to je? Znakovala.
Nevím. Vypadá to jako M-A-T-R-I-X
Franziska se na něj zašklebila. Já jsem tady N-E-R-D.
Magnus se k ní pomalu sklonil a znovu ji políbil.

Jejich těla se pomalu začala rozpadat na prach, ale ani jeden neucouvl, dokud jejich rty nezmizely navěky, i se vším ostatním.