Panovnická dvojice mi bezvýrazně opětuje pohled a já se stejně upřeně dívám do očí soupeře. Netuší to? Nesmí! Už jsme zbyli jen my dva a teď jde opravdu o všechno.
Poslední možnost se stáhnout. Vydechnu, zatvářím se nejistě, váhavě zkousnu ret... pochyby samy.
No, zas bych to neměla přehánět, hlavně přirozeně, stojím (teda vlastně sedím) jen proti profíkovi... Což je proti mě skoro každý, ale stejně!
Neucuknul! Uff, neví nic, jinak by do toho nešel. Takže teď zbývá už jen ta poslední věc...
Vykládám srdcového krále a královnu k osmě, devítce, desítce a jankovi stejné barvy na stole.
"Straight flash!"
A/N: Já tomu říkám slovy Bábi "zdálo se mi, že mám těch černých lístečků nějak moc", každopádně poker furt moc neumím, ale hoši, se kterýma hraju, mi tvrdí, že postupka v barvě (čímž je myšlena nejen barva,. ale i ten znak, pokud byste to stejně jako já nevěděli) je to nejvíc, co jde.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit