Ta výška. Ticho. Vítr ve vlasech. Třesoucí se kolena. Drkotající zuby. A zároveň podivný klid. Ironický úsměv. Občanka v náprsní kapse. Má dáti, dal. Sečteno a podtrženo.
Neloučila se. Na co? Věděla, že o děti se postará. Aspoň v tomhle se na něj mohla spolehnout. Vždycky se postaral. Jenže od jisté doby ne o ni. Jí už stejně nemohl pomoct. Jí už nemohl pomoct vůbec nikdo.
Nádech, výdech. Rozpřáhla ruce a skočila.
Pro náhodné kolemjdoucí jen houkající sanitka (tak zbytečná) a křídový obrys na chodníku.
Pro její děti už navždycky nezodpovězené Proč?
Ale pro ni světlo. Světlo a klid. Navěky.
Pá, 2011-04-08 11:27 — Terda
Pěkné. Depresivní, ale
Pěkné. Depresivní, ale pěkné...
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-08 15:29 — Peggy
Až mi jde mráz po zádech...
Až mi jde mráz po zádech...
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-08 20:38 — ioannina
Jejda. (a pak se podívala na
Jejda.
(a pak se podívala na název)
Jejda.
Realita.
Díky za tuhle stranu pohledu. Za světlo.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-08 20:47 — efka
jo, tuhle stranu pohledu se v tom
snažím hledat už sakra dlouho...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit