Raději nebudit...

pozn. Amaranta byla první, uznávám, ale přece jen, proč se na věc nepodívat i z druhé strany?
Pocestný shodil kápi a meč s kuší odložil ledabyle pod stůl. V zapínací smyčce pláště měl růžový květ.
"Odtamtud?" zeptal se hostinský přinášející korbel.
Pokýval hlavou.
"A...?"
"Nejsem blázen. Svůj krk mám rád. Nelze o tom mluvit, že?"
Hostinský svěsil hlavu.
"Kletba?"
Kývnutí.
"Ale děláte, co můžete. Zrcadel plný zámek, kolem růžová hradba, vodní příkop, česnekové plantáže, osiky vysázené na mezích, boží muka na křižovatkách... Nemůžete za to, že se ten mladý blázen zamiloval do vlastní ušlechtilosti a odmítá to vnímat."
Hostinský se vyděšeně napřímil, na zem upadla utěrka.
"Ale ne, bude v pořádku. Dal jsem mu svačinu, česnekovou klobásu..."