Marie si doma připadala jako návstěvník na nepřátelské planetě..Soupisy povinností a zákazů, které po domě rověsil její otec se podobaly mřížím vězení..
Její pokoj- díra, noc, ticho, vítr za oknem.. Nekonečno stejných dnů, jeden za druhým, zima, jaro.. Teď byl podzim.. Odešel se opít, obyčejně to dělal doma, ale čas zabíjaček lákal ven..
Po půlnoci se svalil opilý v předsíni, hlasitá rána,pro Marii výstřel ze startovní pistole.
Zbalila si.. Plížila se po schodech, v tom otevřel oči. Tiše, ale rozhodně šeptla: "Teď se nedívej"! Stisk povolil, oči se zavřeli, do tváří se opřel vítr s vůní padajícího listí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit