Zatáčka, smyk, let. Svět naruby, bolest.
„Asi mám přeražený obě nohy!“
„Zkus se odpoutat, prosím!“ hlesnu, sám beznadějně uvězněn.
Mdloba, tma.
„Oba zhebneme! Jestli nevykrvácíme, zmrzneme!“
V mikroprocitnutích slyším jen útržky jeho hlasu.
„Musí nás vidět ze silnice, jezdí tady snad někdo, ne? – Bezohledný, sobecký chlap seš! – Jsem ti to říkal, ale ty ne! – Vždycky ňákej průšvih. – Námraza. – Svině! – Smíření. – Nezapomenu. Všichni mnou pohrdali, jen ty… – Nechci umřít, parde, vymysli sakra něco, nebo –“
„Pssst!“ vydechnu s proudem krve.
Křupající sníh.
„Slyšíš? Někdo jde!“
Levým, k slepotě nenateklým okem vidím v posledních zbytcích vědomí šmouhy, siluety, postavy…?
Ale nejsou to lidé.
Sorry, Saki.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Uf. Mrazivé, ale skvělé!
Lee
Uf. Mrazivé, ale skvělé!
Už ne.
Faob
Díky!
otřeseník
Aries
otřeseník
Brrrr, to se zase povedlo!
Danae
Brrrr, to se zase povedlo!
To je teda drsný! Ale dobrý,
Martian
To je teda drsný! Ale dobrý, hodně dobrý…
Díky moc.
Faob
Tenhle stoslovník zůstal takový zapadnutý...
Brrr
Erys
Tohle je vážně děsivé.