Nevěsta

Všechny dívky vyběhly z vody a v paprscích měsíce se leskla jejich nahá kůže a dlouhé vlasy.
Jedna se opozdila, a zatímco její družky odlétaly ve víru křídel, ona jen natahovala ruku pro ptačí roucho, které mladý muž držel v ruce.
Zavrtěl hlavou a vedl ji nocí k sobě domů.
Když doma zapálil svíci, mohl si dívku i plášť pořádně prohlédnout. Nebyla to labutí běl. Peří bylo kropenaté a místy jakési zrezlé.
Dívka trhla hlavou a upřela na něj jedno pronikavé oko. Najednou si připadal jako velmi malý tvor s neodolatelně tepající krví.
„Ani jsem si nestihla vyprat,“ ucedila sokolice.