Opět navazuje na předchozí.
Ještě chvíli se slunili na břehu, než dočista uschli, a pak již přišel čas pokračovat v pátrání po jahodové marmeládě. Teď by už ani Prasátku nepřišlo rozumné vycouvat, když toho tolik vytrpěli a tolik nachodili.
„Nebojte se, nebojte, mám to v merku, tygři jsou totiž děsně dobří stopaři!“ ujistil je Tygr a vyrazil kamsi do křoví, čenichaje.
[„Vždyť jde úplně na druhou stranu!“] protestoval Simbacca a koulel očima, a že to uměl.
„To mu nevymluvíš,“ mávlo Prasátko kopýtkem, „radši se předveď sám, on nás pak dožene.“
A tak Simbacca pokrčil rameny, vyrazil za vůní a záhy tu marmeládu konečně spatřili.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit