Smrákalo se, vzduch voněl šeříkem. Seděl jsem na lavičce pod okny královy dcery a trpělivě čekal. Za chvíli přijde, ponese svíčku, pak usedne na okenní sedátko poblíž dětské postýlky a začne zpívat.
Mateřství ji změnilo; byla ještě krásnější. Zaoblila se v bocích, v tváři se usídlil lehounký úsměv a celou její bytost jako by prostupovalo nebeské světlo.
Spinkej můj maličký,
máš v očích hvězdičky,
dám ti je do vlasů,
tak usínej, tak usínej…
Zmlkla, vstala. Chvíli stála ve světle, jako by tušila mou přítomnost. Pak prudce zabouchla okno.
Nabral jsem do plic vzduch.
Však už brzy budeš moje, má paní.
V textu je použita část textu indiánské ukolébavky Ho ho watanay.
Myslím, že se k elfům docela hodí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je krásný...
Aries
to je krásný...
To je tak večerně klidné a
Aplír
To je tak večerně klidné a moc hezké.
Hodí. Chudák, nikdo ho nemá
Lejdynka
Hodí. Chudák, nikdo ho nemá rád :(
Je to líbezné i s tím
Danae
Je to líbezné i s tím podtónem hrozby.
(A to se teď ani úplně neorientuju, kdo komu co.)
To je Idril a Maeglin, že jo?
Tenny
To je Idril a Maeglin, že jo? Nebo to zase tipuju špatně?
Jinak tuhle ukolébavku hrozně zbožňuju a myslím, že se tam krásně hodí. Ovšem Maeglin za tím oknem je pěkně creepy.
Dobře tipuješ. :)
Iantouch
Dobře tipuješ. :)
Já ji taky zbožňuju. Zpívala mi jí máma, když jsem byl malý.