Proč mám ráda noc

Když jsem byla malá, nocí jsem se bála. Všechny ty zlověstné tvary ve tmě, kde se schovávají příšery a sežerou mě, pokud neumřu dřív hrůzou.
Teď noci vítám, jejich milosrdnou tmu, která mě konější, když pláču a nikdo to nevidí, která přikryje realitu a dovolí mi doufat, že mám ještě čas, že se něco změní... a když mám štěstí, přináší i sny.
Čeho se bojím, jsou rána. Kalné prstíky svítání a pak kruté světlo, které škodolibě ukáže úplně všechno tak, jak to je, žádné nalhávání a žádné stíny pro poslední zbytky nadějí.
Nejhorší je, že já pak musím žít dál.