O hledání spřízněné duše

Bylo deset večer a ona už dobrých patnáct minut hypnotizovala svůj mobil.
Zvoň. Zvoň. Zvoň.
Říkala přece, že dneska zavolá. Vážně potřebovala kamarádku a byla si téměř jistá, že našla tu pravou. Teď tady seděla v pyžamu s předoucí kočkou na klíně a snažila se přijít na to, kde udělala chybu. Znali se přece už pár měsíců, dala se s ní do řeči, vyměnili si čísla...
Vydržela to ještě půl hodiny. Pak si řekla, že kdo pozdě spát chodí, sám sobě škodí, a že naděje umírá, až ráno.
***
Ráno jako první popadla mobil. Žádný nepřijatý hovor. Stejně to nemělo budoucnost.