Pravda musí být krásná

SCÉNA:
Thrandúilova komnata, král stojí u velkého zrcadla, okolo něj se pohybují sloužící s drahými látkami a šperky (zpívají sbor)
FEREN:
přichází, na sobě má zbroj
Můj pane, špatné zprávy, špatné zprávy nesu.
Od zrcadla odpoutej se, pohled obrať k lesu.
THRANDÚIL:
Co to pravíš? Jaké zprávy? Co můj pohled jasný?
SBOR:
Jsi tak krásný, jsi tak krásný, ó náš králi krásný!
FEREN:
Můj pane, pavouci se, pavouci se množí.
Od zrcadla odpoutej se, pohled obrať k hloží.
THRANDÚIL:
Co to pravíš? Co se množí? Jsem snad málo bdělý?
SBOR:
Jsi tak skvělý, jsi tak skvělý, ó náš králi skvělý!
THRANDÚIL:
odstoupí od zrcadla, pohlédne na Ferena, sloužící za ním cupitají
Nechť pravdu pozná lesní lid!
SBOR:
Nechť pravdu pozná lesní lid!
THRANDÚIL:
Však krásná ta pravda musí být!
SBOR:
Však krásná ta pravda musí být!
THRANDÚIL:
Čili než lidu vyjeví se…
SBOR:
Upraví se, upraví se, ó náš králi, upraví se!
FEREN:
zoufale vykřikne:
Pane, to není logické!
THRANDÚIL:
recitativ: Však je to velmi praktické!
vrátí se k zrcadlu, probírá se šperky, naposled se otočí na Ferena
recitativ: A teď mě neruš, je to jasný?
SBOR:
Jsi tak krásný, jsi tak krásný, ó náš králi krásný!
FEREN:
nabroušeně odchází