Lahev a myšlenka

U stěny z pytlů s pískem stála stolička a nízký stolek. Na stoličce seděl muž a upřeně hleděl na poloprázdnou lahev.
Sledoval skrz ní písečné duny a myšlenky se mu toulaly. zelená lahev...zelená země... tráva... Liberec... domov... rodiče... dětství... pohádky... Pak se pousmál. Vzpomněl si na pohádku o kouzelném duchu Džinovi, který žije v lahvi, a lidem plní přání.
Lahev s ginem tu stojí. Kdyby mi tak tohle pití jedno přání splnilo pomyslel si.
Vzápětí lahví proletěla kulka a zasáhla hloubajícího muže do čela. Jeho mozek se rozletěl stejně jako lahev. Jaké přání si chtěl pomyslet, už se nedozvěděl.