Doufám, že podruhé si to klidné období užiju víc.
Člověk většinou netuší, o čem mluví, dokud si to nevyzkouší na vlastní kůži. Proto už se snažím nedávat nevyžádané rady, obzvláště pokud s tímto nemám vlastní zkušenost, pokud možno čerstvou a snadno přenositelnou. A tak jsem si neustále po porodu říkala, až bude umět to a to, bude to lepší, až začne lézt, až začne sedět, až začne chodit. Jenže jakmile to kýžená až nastala, tak to rozhodně nebylo lepší, ale zase spíš náročnější. A tak to bylo i s mluvením. Až bude mluvit, tak to bude lepší. Pak přišla slova jako ham, nechci a moje a bylo po klidu.
Edit: opravená shoda přísudku s podmětem - ještě před uzávěrkou :).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkné a opravdu ze života.
kytka
Jsem toho názoru, že člověk by si měl užívat to pěkné, co má. Zvlášť, když některé věci se už nikdy nevrátí.
Já si tady s tebou plácnu, jo
Danae