Pětiletý William měl magnetickou tabuli s písmenky, kterou od té doby, co se naučil číst, naprosto zbožňoval.
JMENUJI SE WILLIAM oznamovaly veselé barevné magnety.
HRAJEME SI dodal.
„Wille, jsi ještě vzhůru? Můžeš si hrát zase zítra. Teď spát,“ řekla maminka.
„Ale já ještě nechci! Vidíš, tabulka říká, že si hrajeme! Jak to… Co je psáno…“
Povzdechla si. Sundala magnety.
A TEĎ SPÁT, napsala.
„Co je psáno, to je dáno?“ usmála se.
William si zamračeně lehnul.
Když odešla, podíval se na tabulku.
A TEĎ SPÁT
Ne. Nelíbí!
Zavřel oči. Když je otevřel, tabulka říkala:
A TEĎ PSÁT
Usmál se. Daleko lepší!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mít Williama doma musí být
Carmen
Mít Williama doma musí být docela náročné... :D Ale úžasné drabble. :)
Trošku mi to připomíná Tomův
Aries
Trošku mi to připomíná Tomův deník
Á, to mě nenapadlo, vidíš.
nettiex
Á, to mě nenapadlo, vidíš. Ale tahle tabulka není kouzelná - to dělá kluk. Je to narážka na Williamovy telekinetické schopnosti. :)
Už jsem si říkala, jestli se
kytka
Už jsem si říkala, jestli se mám začít bát.
Dobré. Hodně dobré.
A tak začala Williamova
galahad
A tak začala Williamova dyslexia... :) Pekné.
...a nebo tak. K čertu s
nettiex
...a nebo tak. K čertu s nadpřirozenými schopnostmi! :D Díky. :D
To je skvělý :D Psát je někdy
Saphira
To je skvělý :D Psát je někdy mnohem lepší než spát, má pravdu ten chlapec :)