Bylo zvláštní sledovat ho a vidět...
Vidět opravdového Merlina, nejspíš. Ne naivního a nemotorného mladíka, ale tuhle zvláštní bytost se zlatýma očima a výraznou aurou... moci.
Artuš se slabě zasmál. Moc.
Slovo, které se k jeho osobnímu sluhovi vůbec nehodilo.
"I když jen bohové vědí, co jsi vlastně zač," zamumlal.
Merlin s sebou trhl.
"Jsem tvůj sluha a ty můj pán," řekl upřímně. "Navždy."
A Artuš... tomu věřil. Věřil, že kdyby si přál, tak by čaroděj sám dobrovolně položil hlavu na špalek.
Merlinova loajalita ho někdy až děsila.
(Byl jí hoden?)
"Ne," řekl pomalu.
Možná byl čas...
"Jsme něco jiného."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Uíííp! *inteligentní reakce
Gwendolína
Uíííp! *inteligentní reakce došly*
*seconded*
Keneu
*seconded*
*na víc se nezmůže, je z ní rozteklá růžová loužička*
Já se přidávám do loužičky.
Julie
Já se přidávám do loužičky. Konečně mu to docvaklo!
To je moc pěkné!
Faob
A Merlin si to zaslouží! Skvěle uchopeno téma.
..
Akumakirei
Tak to je zlaté (a nejen očima) :)
Awww, úplně se roztékám! :D
Tenny
Awww, úplně se roztékám! :D
No, rozhodně bylo načase. Moc
Karin Schecter
No, rozhodně bylo načase. Moc pěkné drabble :)