Není lístek jako lístek

Každá sranda něco stojí. Občas to sice člověk schová za lásku, seberealizaci, ale někdy je to prachobyčejná blbost. Manžel o mě věděl, že jsem mizerná řidička, takže dost často jen mlčel a kroutil hlavou, když jsem mu ukazovala lístky za špatné parkování nebo překročení rychlosti. Mrzelo mě, že náš rodinný rozpočet snižuji těmito nečekanými výdaji, ale nemohla jsem fungovat bez auta.
Když jsem mu před nedávnem mávala lístečkem před očima, zvedl jen hlavu od obrazovky a lakonicky se zeptal: „Tak za kolik je to tentokrát, miláčku?“
„Za milion, miláčku,“ odpověděla jsem pobaveným hlasem, neboť jsem v ruce držela výherní los.