Něco vždycky zemře

Zmrtvýchvstání není vítězství života nad smrtí: jsi zpět, ale tvůj svět je dávno mrtvý.
Rovnováha.

Nemátla ji jen technologie; byl to především neznámý vysoký třiatřicátník, kterého ještě nedávno chovala v náručí jako miminko. A dávno ne chlapeček, jehož zelené oči křičely o tragédiích, které viděly a přesto měly tu drzou naivitu dívat se na ni s úžasem a očekáváním, která už nikdy nemohla splnit, protože ta žena, kterou sledovaly, nebyla tou, kterou si mysleli, že vidí.
Protože matka, která je tehdy dokázala milovat automaticky, se to teď musí znovu naučit.
Děsila chvíle, kdy jim to dojde.
A toužila po ní.