Když na jaře nepadaly kaštany

Karel stál pod právě kvetoucí lípou a roztěkanýma očima pátral v nevysoké trávě po kaštanech, nic ale nenašel, přece jen stál pod lípou... Bylo jaro a všechno kvetlo, bzučelo a slunce hřálo radostí. Karel si strčil ruce do kapes a kopnul do širokého kmene prastarého stromu. Vydal se na cestu domů, která někdy trvala deset minut a někdy i celá desetiletí. Klackama mlátil do kopřiv a do všeho, na co dosáhl. Když vstoupil do kuchyně, maminka zrovna dětem rozdělovala pečené kousky jablíček. Jakmile ho spatřila, patřila jablíčka jen jemu. Dostal celých sedm osmin pytlíku křížal. Jeho život nikdy nebyl fér.