Ještě jednou

Světlo se linulo z otevřených dveří na konci chodby. Za nimi se s tichým puknutím objeví travnatý dvůr, uprostřed stojí křeslo pod slunečníkem. S dalšími puknutími naopak mizí duhové bubliny, jimiž ovzduší zásobuje skupinka dětí. Přistoupí blíž. V křesle sedí postava v černém, bílé vousy i vlasy, typický klobouk...
"Hello... you... jsi tu brzy."
Pokrčí rameny a na nose mu přistane další bublina.
"Pojď, tady se nedá pracovat."
Postava se zvedne a mávne rukou. Dvůr se promění ve stráň s výhledem na kroutící se řeku a masou hradního komplexu po levici.
Sednou si na lavičku a mlčí. Jako už jednou.