Osm

Křída skřípala po tabuli. Jedna trojka, potom druhá, se objevily nakreslené zkušenou rukou učitelky.
„Tak, děti. Kdo mi řekne kolik je tři krát tři?“
Les rukou vylétl do vzduchu.
„Tak všichni společně!“
„Prosím, paní učitelko, osm!“
„Výborně, to je správně. Přesně jak jsem vás to učila. Ano, Alfonzi? Něco ti není jasné?“
Učitelčin pohled se zavrtal do potížisty v zadní lavici. Ten se zatvářil, jakoby se nejraději chtěl někam schovat.
„Ale, paní učitelko, tři krát tři je devět.“
Zářný úsměv za katedrou potemněl.
„Alfonzi, už zase podkopáváš moji autoritu? Dnes zůstaneš po škole a zasloužím se, abys dostal důtku ředitele."