Červená
Vždy nesnášela, když ji označovali jako dítě. Dítětem byla Arya i Bran, ale ona ne.
Byla starší dcerou a ve své vlastní mysli se viděla jako postava z písní - tragická a krásná. Jenže všechny ty postavy byly dospělé - žádná z jejích oblíbených hrdinek nebyla dítětem. A tak i ona odmítala se vší hrdostí toto označení.
Hlásala to do světa, s hlavou vztyčenou.
Pak...
Popravili jí otce. Zavřeli do věže, ale ona nebyla schopna žádného činu z písně. Její princ se proměnil ve stvůru.
Když se jednoho dne probudila, krev na prostěradle jí potvrzovala konec dětství.
Rozplakala se jako malé dítě.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Přirozené, ale bolestné.
Přirozené, ale bolestné.
A až na ten jeden odstavec tak nějak univerzálně pravdivé, řekla bych.
Chúďa malé, teda velké. Díky
Chúďa malé, teda velké. Díky za připomenutí, jak moc sugestivní ta scéna byla. Žádný div, že zkusila spálit důkazy.