Něco vidíme, něco ne

Stojíme zde a plníme svůj úkol.
Díváme se na lidi. Na všechny lidi bez rozdílu. Jakkoliv velké, jakkoliv staré, jakkoliv oblečené, jakkoliv barevné.
Ať je člověk jakýkoliv, my jej skutečně vidíme.
Vidíme, co má opravdu na sobě i v sobě. Našemu pohledu nic neunikne.
Jedno však nevidíme. Co mají lidé v srdci a v mysli.
A právě to jsme neviděli, když skrz nás 11. 9. 2001 prošlo devatenáct mužů.
Poté jsme my skončili, byli sešrotováni, a na naše místo postavily jiné rámy, které vidí mnohem víc, než jsme mohli vidět my.
Jen stále do duše a mysli lidí stále nevidí.