Óda na playstationového krále

Hlavy nám horečně pracují
oči sem tam přeskakují
to je nám ale záhadou
vrtíme oba hlavou
jak jen dostat se dál
s naší postavou
občas se takhle zaseknem
jeden pak druhému odseknem
v tom přemýšlivém rozbouření
najít cestu snadné není
byla jsem hodně malá
když poprvé jsem si s playstationem hrála
objevovala ty kouzelné světy
a tátu nepustila od telky bez odvety
ten cvičil tak mou čerstvou mysl
vždycky v tom byl hlubší smysl
od logiky po akčňáky
a horory ty hrajem taky
však kdo by se s tatínkem bál
to jediné vždycky si přál
být těch her největší král