Jazyk rodný záludný

Jen bryčka zastaví před kostelem, už se k nim hrne rozšafná dáma v nejlepších letech.
"Paní Blaha. V Americe se narodila," představí ji Jakub.
"Pravda. Ale jsem Češka jako špalek," směje se paní. "Jen s tou češtinou to jde do kopce."
"Myslíte z kopce?"
"Ba ne, do kopce. Těžko, víte? Můj nebožtík tatínek, rodák z Turovce, ten říkával, že jsem na češtinu tvrdohlavá jako beran. Ale co, shoďme to z kopce, co pravím, ze stolu. Otočíme stránku."
Nany napadne, kdy se ta milá dáma stačí vůbec nadechnout, ale již je vtažena do mohutného objetí:
"Tak vás mezi námi vítám, děvenko!"