Dost už bylo odkladů

A vysvětlivky:
Jsme v letech 1227-1229 a jedná se opět o štaufského císaře Fridricha II., se kterém jste se mohli seznámit už v téhle stoslovce: http://sosaci.net/node/29988
Jak řečeno, při nástupu na trůn dal papeži různé sliby a ne všechny hodlal dodržet, nebo byl při jejich plněné dosti laxní. Nutno ale brát v úvahu, že křížová výprava byl mimořádně náročný a vyčerpávající podnik, který opravdu nebylo možné jen tak uskutečnit. V roce 1227 byla nakonec skutečně naplánovaná a už se shromáždilo vojsko, jenže v táboře vypukla epidemie. Císař chtěl nejprve i tak výpravu uskutečnit, jenže špatné okolnosti ho přece jen donutily k odkladu.
Podle všeho to tentokrát bylo míněno doopravdy vážně, takže po exkomunikaci se výprava konala. Tak došlo k skutečnému paradoxu - zatímco křižáci byli požehnáni, měly jim být odpuštěny hříchy a těšili se četným výsadám, zde byl vůdce výpravy církví proklet. Nicméně Fridrichovi to nebránilo v tom, aby se (díky sňatku s dědičkou jeruzalémského království) v Jeruzalémě prohlásil králem, čímž papeže popudil tím víc. Navíc si u něj nezískal sympatie ani tím, že namísto válčení se se sultánem al Kámilem dohodl v míru a přistoupil na to, aby byl Jeruzalém městem jak křesťanským, tak muslimským.
Celkově ale křížová výprava zůstala spíš velkolepým gestem než nějakým výrazným císařovým úspěchem. Po dalších konfliktech Fridrich II. nakonec dohody s papežem dosáhl, ale jen na několik let; nakonec zůstal v otevřeném nepřátelství s papeži až do konce života. Byl příliš mocným a nezávisle vystupujícím panovníkem na to, aby mohlo dojít k smíru.