Ani Bůh tě nezachrání, žabko naivní

fandom : Ze života zvířat
Je slunný den a žába z katolické žabkorodiny sedí u řeky a čte žbibli. Z nory se vynoří štír a cupitá si to k žabce.
„Ahoj žabko, prosím, potřebuji se dostat na druhý břeh, ale neumím plavat tak dobře jako ty.“
„Štíre, mě nenachytáš, já tě převezu a ty mě štípneš!“
„Žabko, kdybych tě štípl, tak utoneme oba dva a co pa Žbůh nekáže pomáhat všem tvorům?
„To je pravda, štíre, nasedni na můj hřbet.“
Brodí se, v půlce štípne štír žábu, oba se topí. Žába v posledním nádechu zasténá: „Proč?“ a štír odvětí: „Protože je to pro mě přirozené.“