Cesta
On. Byl z pěti dětí. Prostřední. A jejich byt měl jenom dva pokoje. Těžko mohli všichni zůstat doma. Šel na internátní školu půl republiky daleko. Nenapadlo ho se bát.
Ona. Byla nejstarší ze tří. A jejich hospodářství bývalo nejlepší ze vsi. Jenže to, co z něj zbylo, měl zdědit její bratr. Mohla se v osmnácti vdát. Nechtěla. Známý jejího otce ji doporučil na místo v Praze.
A tam se potkali.
Úsměv. Letmý dotek. Happy end.
Náhodná rozhodnutí. Promyšlené volby.
Buď nesmíte vinit nikoho, nebo naopak obviňte všechny.
Protože kdyby jeden z nich prošel jen trochu jinou cestou, nenarodila bych se.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To jsou ty nevyzpytatelné
To jsou ty nevyzpytatelné cesty osudu :-)
Náhody nejsou! :-)
Náhody nejsou! :-)
To je nádherné :)
To je nádherné :)
Určitě to tak mělo být.
Určitě to tak mělo být. Krásné drabble.
Souhrnně děkuji za komentáře
Souhrnně děkuji za komentáře :o)
Krásné, moc. Poslední věta
Krásné, moc. Poslední věta nádherně podsvítí všechny předchozí, najednou vše do sebe zapadne, každá náhoda a každá volba, které vedly až k novému životu a... pak k tomuto malebnému vyznání.
Jedno k druhému a člověk se
Jedno k druhému a člověk se nestačí divit ;o)
Děkuju za komentář.
Ale to je krásné!
Ale to je krásné!