Domov

Ona žije v domě a dům žije v ní. Stěhovala se sem, když nosila první dítě. Zažil všechen ten rozkvět, nové koberce, záclony, nové postele s každým dítětem. Nejmodernější nábytek, který by se dnes ujal v muzeu. Schody, které vrzaly, když po nich děti se smíchem klouzaly, schody, které prozrazovaly, když se vracely domů dlouho po večerce. Vrzají stejně, když po nich dnes jde, krok za krokem, s naprostým soustředěním, aby neupadla. Na zvonku je pořád jméno manžela, dávno zesnulého. Okna se zanáší prachem, věc nevídaná předchozích 60 let. Dům stárne a chátrá s ní. Těžko uvěřit, že neodejdou spolu.