Dva muži se lopotili do zalesněného horského srázu. Byli na cestě už velmi dlouho, za sebou nechali válku a pak i civilizaci. Po chvíli se ale vynořili na palouku ohraničeném od lesa potokem.
Seregil se rozhlédl a nadhodil, "mohli bychom tu zůstat tisíc let Aleku. Nikdo by nás tu nenašel. Byli bychom tu jen my dva a hory, žádná válka... víš, v klidu bychom tu zestárli."
Jeho talimaneos se rovněž díval kolem sebe a nápad zvažoval.
"A proč by vlastně ne?" usmál se na Seregila. A tak shodili krosny a jali se hledat přístřeší pro první noc v novém domově.
Taková alternativa po které vlastně asi občas zatouží každý z nás.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Myslim, že je to po pár dnech
Iantouch
Myslim, že je to po pár dnech začalo ukrutně nudit. :D
Asi jo, ale poprvé jim to
Rorico
Asi jo, ale poprvé jim to vydrželo asi dva roky, ne? :D
ono je to i o věku, řekla
Tora
ono je to i o věku, řekla bych :) a o tom, co už mají za sebou
Já bych teď kolikrát brala nějaký domek naprosto stranou od lidí všema deseti, a myslím, že bych tam asi vydržela i docela dlouho...
I když, kdoví. Je to jako se vším, ony sny když se vyplní... asi tak.
Právě, neříká se nadarmo
Rorico
Právě, neříká se nadarmo "Dávej pozor co si přeješ, může se to splnit."