Nechce odejít, tak ho vyhodíme!

V Síni ohně to popraskávalo, hřálo a zvalo k posezení. I hosté na cestách se tu cítili dobře. Dost dobře, aby - i v doslechu elfů - zapředli důležitý hovor.
"Jak ho odtamtud dostanem, ptám se já!"
"Stejně jako lišku z kurníku."
"Správně. Je to jen škodná!"
"Měli jsme jednou v kurníku lišku a máma po ní hodila vidle."
"A trefila?"
"Trefila."
Uznalé mručení.
"Potíž je v tom, že nemáme tak velké vidle."
"Obtížný zvířata se dají taky třeba vykouřit!"
Jeden z hostů seděl stranou. Zádumčivě hleděl do plamenů, s pocitem, že ono zvíře je pravděpodobně bystřejšího rozumu než celá jeho společnost.