Zamávala a věnovala mi vyzubený úsměv. To aby se pochlubila zřejmě novými malinovými gumičkami.
Za těch deset let. Co jsme se neviděly, se hodně změnilo. Mně přišly na vadu chrupu ještě v době, kdy rovnátka nastálo nebyla moderní. A tak jsem vždycky večer usedla k televizi a už nemluvila. Ráno jsem pak jen nechala rovnátka plavat v odporném v smrdutém dryáku způsobeném šumivou tabletou, která se velmi těžko sháněla. Proces se opakoval celých osm let s občasným výletem do Jilemnice na otisky na úkor školní docházky. Ráda na to vzpomínám.
Ona takové štěstí neměla. Dnes už vyndavací rovnátka příliš neuznávají.
Jsem psala v autobusu... :-))
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit