Šťastný to pád!

To byl asi ženský úděl :-O Hezky se to čte. Nakonec si pomyslím: "chudák holka". Nicméně ta naděje na konci je krásná, a o tom to je.

já se omlouvám, ale mě to hrozně pobavilo. Totiž, abys rozuměl, mě knižní Vinnetou jako dítě nějak minul, viděla a spokojeně zapomněla jsem jen pár filmů. Ale zrovna nedávno jsme četli Vinnetoua se Štefíkem, a číst to v dospělém věku už prostě není to ono, člověk si například všimne, po kom její milý skutečně jel...

Vím, že to byl záměr. Nepoznala jsem, až v samém závěru. Ale se jméem Nšo-či je to najednou naprosto jasné.

Taky jsem kdysi uronila slzičku. A potok za jejího bratra.
Krásné drabble, pěkně si hraješ se jmény.

jsou kníhy, které je lepší znovu nečíst :)a nechat si první dojem. Tohle jsou myslím jedny z nich...Dobře napsané. Jo, bylo to tehdy velký, když jsem to četla poprvé.

Já se přiznám, že Vinnetou byl moje dětství, nejdřív filmy a pak i všechny knížky, a teda jo, taky se to radši bojím číst znovu dneska, ale tohle mě stejně zasáhlo :)

Krásné, úplně jsem si vzpomněla, jak jsem to četla někdy v páté třídě ve škole pod lavicí :)

Jé, to jsem v mládí žrala :-) Je fakt, že takhle je ten konec lepší :-)

Ach. Nějak se mi zamžilo před očima. Velmi dojemné.

Kdysi jsem Vinetoua četl a bavilo mne to. A taky si tak říkám, že dnes už bych to asi nečetl.

že mayovky jsou tak nějak naše dětství a dneska by to nebylo ono. Ale drabble je úžasné :-)

Jojo, pěkná vzpomínka... :-) Myslím, že při dospělém čtení mayovek nějak člověk nemůže pominout skutečnost, že je to vlastně dost špatně napsané... ale byla to nádhera, svého času... :-)

Krásný krvavý den.