Co tu bylo, je pořád tady...

"Voníš vanilkou," zašeptala do horké letní noci.
"Takové věci bych měl říkat já..." upozornil ji Aaron, zatímco se zaobíral všemi vynalézavými věcmi, které drželi její živůtek.
"Au!"
"Deset špendlíků," připomněla. "Což je nic v porovnání s tvými šestnácti knoflíky."
Nikdy neměla trpělivost, zatímco u Aarona tvořila tahle vlastnost polovinu charakteru. Přesto si nějak nedokázal vybavit, proč tak dlouho otálel. Theodosia si naopak přesně vybavovala, že použila všechny způsoby, jak dát najevo, co cítí. Některé opakovaně.
Teď aspoň nemusela pochybovat, co cítí on.
Cítil touhu, vůni jejích vlasů a bolestnou nejistotu, jestli chce Theodosia jeho nebo kohokoli, kdo jí zahřeje postel...