Vsedě na okně, na které svítilo slunce, s básněmi Zbyňka Hejdy...
Nemáme objetí, a tak nemáme ani obětí. A k čemu vlastně? Pro koho ronit svůj život po kapkách, když jsme obklopeni stejně jenom samými spolutrpiteli nebo dozorci... Před kým nasazovat svou bytost, když se stejně všichni dívají jen do země? My nejsme zbabělí, jen nejsme hloupí. Blázen, kdo chce pořád ještě umírat za dobytek s vyhaslýma očima. Ano, vyhasly nám, a přece vidíme holou pravdu.
Ne, my se nedáme, utemujeme každou skulinu, neuvidíte ani kapku našeho nitra, koho trápí, že stojatá voda zapáchá, námi záhony nikdo zavlažovat nebude, i kdyby z nich měl růst třebas heřmánek na všechny bolesti světa...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mám slzy v očích. Je to až
Evangelista biolog
Mám slzy v očích. Je to až příliš pravdivé. Tne to přímo do srdce.
Tohle mě dojalo.
Terda
Tohle mě dojalo.
Se mi zdá, že Hejda nebyl
Faob
Se mi zdá, že Hejda nebyl zrovna veselý týpek.
Moc se mi to líbí.
Aplír
Prostoupené bolestí z pravdy, míří hluboko do nitra a zůstává v něm.
Děkuji moc za všechny milé
Lee
Děkuji moc za všechny milé komentáře. V nejbližších dnech budu ještě méně komunikativní než jindy (překvapivě to ještě jde XD), protože jsem na chatě bez internetu a tohle tahám z máminých dat, tak nechci využívat víc, než je nutné, o to víc si ovšem vašich komentářů vážím, děkuju!
(A ne, Hejda básník rozhodně nebyl veselý týpek. :D)